1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opìt v podobenstvích, øka: 2 Podobno jest království nebeské èlovìku králi, kterýž uèinil svadbu synu svému. 3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtìli pøijíti. 4 Opìt poslal jiné služebníky, øka: Povìzte pozvaným: Aj, obìd mùj pøipravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojïtež na svadbu. 5 Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém. 6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posmìch jim uèinivše, zmordovali. 7 A uslyšav to král, rozhnìval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a mìsto jejich zapálil. 8 Tedy øekl služebníkùm svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteøíž pozváni byli, nebyli hodni. 9 Protož jdìte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu. 10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplnìna jest svadba hodovníky. 11 Tedy všed král, aby pohledìl na hodovníky, uzøel tam èlovìka neodìného rouchem svadebním. 12 I øekl jemu: Pøíteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on onìmìl. 13 Tedy øekl král služebníkùm: Svížíce ruce jeho i nohy, vezmìte ho, a uvrztež jej do temností zevnitøních. Tamꜜ bude pláè a škøipení zubù. 14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených. 15 Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v øeèi. 16 I poslali k nìmu uèedlníky své s herodiány, økouce: Mistøe, víme, že pravdomluvný jsi a cestì Boží v pravdì uèíš a nedbáš na žádného; nebo nepatøíš na osobu lidskou. 17 Protož povìz nám, co se tobì zdá: Sluší-li daò dáti císaøi, èili nic? 18 Znaje pak Ježíš zlost jejich, øekl: Co mne pokoušíte, pokrytci? 19 Ukažte mi peníz danì. A oni podali mu peníze. 20 I øekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání? 21 Øekli mu: Císaøùv. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císaøova, císaøi, a co jest Božího, Bohu. 22 To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli. 23 V ten den pøišli k nìmu saduceové, kteøíž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho, 24 Økouce: Mistøe, Mojžíš povìdìl: Umøel-li by kdo, nemaje dìtí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símì bratru svému. 25 I bylo u nás sedm bratrù. První pojav ženu, umøel, a nemaje semene, zùstavil ženu svou bratru svému. 26 Takž podobnì i druhý, i tøetí, až do sedmého. 27 Nejposléze pak po všech umøela i žena. 28 Protož pøi vzkøíšení kterého z tìch sedmi bude žena? Nebo všickni ji mìli. 29 I odpovìdìv Ježíš, øekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží. 30 Však pøi vzkøíšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andìlé Boží v nebi. 31 O vzkøíšení pak mrtvých zdaliž jste neètli, co jest vám povìdíno od Boha, kterýž takto dí: 32 Já jsem Bùh Abrahamùv a Bùh Izákùv a Bùh Jákobùv; a Bùhꜜ není Bùh mrtvých, ale živých. 33 A slyševše to zástupové, divili se uèení jeho. 34 Farizeové pak uslyšavše, že by k mlèení pøivedl saducejské, sešli se v jedno. 35 I otázal se ho jeden z nich zákoník nìjaký, pokoušeje ho, a øka: 36 Mistøe, které jest pøikázání veliké v Zákonì? 37 I øekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své. 38 To jest pøední a veliké pøikázání. 39 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. 40 Na tìch dvou pøikázáních všecken Zákon záleží i Proroci. 41 A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš, 42 Øka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Økou jemu: Davidùv. 43 Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, øka: 44 Øekl Pán Pánu mému: Seï na pravici mé, dokavadž nepodložím nepøátel tvých, aby byli za podnože noh tvých? 45 Ponìvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest? 46 A nižádný nemohl jemu odpovìdíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se naè tázati.