1 A když se pøiblížili k Jeruzalému, a pøišli do Betfage k hoøe Olivetské, tedy Ježíš poslal dva uèedlníky své, 2 Øka jim: Jdìtež do mìsteèka, kteréž proti vám jest, a hned naleznete oslici pøivázanou a oslátko s ní. Odvìžtež je a pøiveïte ke mnì. 3 A øekl-liꜜ by kdo co vám, rcete, že Pán jich potøebuje, a hnedꜜ propustí je. 4 Toto se pak všecko stalo, aby se naplnilo povìdìní skrze proroka, økoucího: 5 Povìzte dceøi Sionské: Aj, král tvùj béøe se tobì tichý, a sedì na oslici, a na oslátku té oslice jhu podrobené. 6 I jdouce uèedlníci, a uèinivše tak, jakož jim pøikázal Ježíš, 7 Pøivedli oslici i oslátko, a vložili na nì roucha svá, a jej navrchu posadili. 8 Mnohý pak zástup stlali roucha svá na cestì, jiní pak ratolesti z døíví sekali a metali na cestu. 9 A zástupové, kteøíž napøed šli, i ti, kteøíž nazad byli, volali, økouce: Aj syn Davidùv, Spasitel. Požehnaný, jenž se béøe ve jménu Pánì; spasiž nás ty, kterýž jsi na výsostech. 10 A když vjel do Jeruzaléma, zbouøilo se všecko mìsto, økouce: I kdo jest tento? 11 Zástupové pak pravili: Toto jest ten Ježíš, prorok od Nazarétu Galilejského. 12 I všel Ježíš do chrámu Božího, a vymítal všecky prodavaèe a kupce z chrámu, a stoly penìzomìncù a stolice prodávajících holubice pøevracel, 13 A øekl jim: Psánoꜜ jest: Dùm mùj dùm modlitby slouti bude, ale vy uèinili jste jej peleší lotrovskou. 14 I pøistoupili k nìmu slepí a kulhaví v chrámì, i uzdravil je. 15 Vidouce pak pøední knìží a zákoníci divy, kteréž èinil, a dítky, any volají v chrámì a praví: Aj syn Davidùv, Spasitel, rozhnìvali se. 16 A øekli jemu: Slyšíš-liž, co tito praví? Ježíš pak øekl jim: I ovšem. Nikdá-liž jste neètli, že z úst nemluvòátek a tìch, jenž prsí požívají, dokonal jsi chválu? 17 A opustiv je, šel ven z mìsta do Betany a tu zùstal. 18 Ráno pak navracuje se do mìsta, zlaènìl. 19 A vida jeden fíkový strom podle cesty, šel k nìmu, a nic na nìm nenalezl, než listí toliko. I dí tomu stromu: Nikdy více neroï se z tebe ovoce na vìky. I usechl jest hned fík ten. 20 A vidouce to uèedlníci, divili se, økouce: Kterak jest ihned usechl fík ten! 21 I odpovìdìv Ježíš, øekl jim: Amen pravím vám: Budete-li míti víru, a nebudete-li pochybovati, netoliko to, co se stalo fíkovému døevu, uèiníte, a kdybyste i této hoøe øekli: Zdvihni se a vrz sebou do moøe, staneꜜ se. 22 A všecko, zaè byste koli prosili na modlitbì, vìøíce, vezmete. 23 A když pøišel do chrámu, pøistoupili k nìmu pøední knìží a starší lidu, když uèil, økouce: Jakou mocí tyto vìci èiníš? A kdo jest tobì tu moc dal? 24 Odpovídaje pak Ježíš, øekl jim: Otížiꜜ se i já vás na jednu vìc, kterouž povíte-li mi, i já vám povím, jakou mocí tyto vìci èiním. 25 Køest Janùv odkud jest byl? S nebe-li, èili z lidí? A oni rozvažovali mezi sebou, økouce: Díme-li: S nebe, díꜜ nám: Proè jste pak nevìøili jemu? 26 Pakli díme: Z lidí, bojíme se zástupu. Nebo všickni mìli Jana za proroka. 27 I odpovídajíce Ježíšovi, øekli: Nevíme. Øekl jim i on: Aniž já vám povím, jakou mocí tyto vìci èiním. 28 Ale co se vám zdá? Èlovìk jeden mìl dva syny. A pøistoupiv k prvnímu, øekl: Synu, jdi na vinici mou dnes a dìlej. 29 A on odpovìdìv, øekl: Nechci. A potom usmysliv sobì, šel. 30 I pøistoupiv k druhému, øekl jemu též. A on odpovìdìv, øekl: Jdu, pane. A nešel. 31 Který z tìch dvou uèinil vùli otcovu? Øekli jemu: První. Dí jim Ježíš: Amen pravím vám, že publikáni a nevìstky pøedcházejí vás do království Božího. 32 Nebo pøišel k vám Jan cestou spravedlnosti, a neuvìøili jste mu, ale publikáni a nevìstky uvìøili jemu. Vy pak vidìvše to, aniž jste potom usmyslili sobì, abyste vìøili jemu. 33 Jiné podobenství slyšte: Byl jeden hospodáø, kterýž vzdìlal vinici, a opletl ji plotem, a vkopal v ní pres, a ustavìl vìži, i pronajal ji vinaøùm, a odšel pryè pøes pole. 34 A když se pøiblížil èas ovoce, poslal služebníky své k vinaøùm, aby vzali užitky její. 35 Vinaøi pak zjímavše služebníky jeho, jiného zmrskali, jiného zabili, a jiného ukamenovali. 36 Opìt poslal jiných služebníkù více nežli prve. I uèinili jim též. 37 Naposledy pak poslal k nim syna svého, øka: Ostýchati se budou syna mého. 38 Vinaøi pak uzøevše syna jeho, øekli mezi sebou: Tentoꜜ jest dìdic; pojïte, zabijme jej, a uvažme se v dìdictví jeho. 39 I chytivše ho, vyvrhli jej ven z vinice a zabili. 40 Protož když pøijde pán vinice, co uèiní vinaøùm tìm? 41 Øekli jemu: Zlé zle zatratí, a vinici svou pronajme jiným vinaøùm, kteøíž budou vydávati jemu užitek èasy svými. 42 Øekl jim Ježíš: Nikdy-li jste neètli v Písmích: Kámen, kterýž jsou zavrhli dìlníci, ten uèinìn jest v hlavu úhlovou? Ode Pána stalo se toto, a jest divné pøed oèima našima. 43 Protož pravím vám, že bude odjato od vás království Boží, a bude dáno lidu èinícímu užitky jeho. 44 A kdož by padl na ten kámen, rozrazíꜜ se; a na kohož upadne, setøeꜜ jej. 45 A slyšavše pøední knìží podobenství jeho, porozumìli, že by o nich mluvil. 46 I hledajíce ho jíti, báli se zástupù; neb ho mìli za proroka.