1 Nebo podobno jest království nebeské èlovìku hospodáøi, kterýž vyšel na úsvitì, aby najal dìlníky na vinici svou. 2 Smluviv pak s dìlníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou. 3 A vyšed okolo hodiny tøetí, uzøel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce. 4 I øekl jim: Jdìtež i vy na vinici mou, a co bude spravedlivého, dám vám. 5 A oni šli. Opìt vyšed pøi šesté a deváté hodinì, uèinil též. 6 Pøi jedenácté pak hodinì vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I øekl jim: Proèež tu stojíte, celý den zahálejíce? 7 Økou jemu: Nebo nižádný nás nenajal. Dí jim: Jdìtež i vy na vinici mou, a což by bylo spravedlivého, vezmete. 8 Veèer pak øekl pán vinice šafáøi svému: Zavolej dìlníkù a zaplaꜜ jim, poèna od posledních až do prvních. 9 A pøišedše ti, kteøíž byli pøi jedenácté hodinì najati, vzali jeden každý po penízi. 10 Pøišedše pak první, domnívali se, že by více mìli vzíti; ale vzali i oni jeden každý po penízi. 11 A vzavše, reptali proti hospodáøi, økouce: 12 Tito poslední jednu hodinu toliko dìlali, a rovné jsi je nám uèinil, kteøíž jsme nesli bøímì dne i horko. 13 On pak odpovídaje jednomu z nich, øekl: Pøíteli, neèiním tobì køivdy; však jsi z peníze denního smluvil se mnou. 14 Vezmiž, což tvého jest, a jdi pøedce. Já pak chci tomuto poslednímu dáti jako i tobì. 15 Zdaliž mi nesluší v mém uèiniti, což chci? Èili oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý jsem? 16 Takꜜ budou poslední první, a první poslední; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených. 17 A vstupuje Ježíš do Jeruzaléma, pojal dvanácte uèedlníkù svých soukromí na cestì, i øekl jim: 18 Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn èlovìka vydán bude pøedním knìžím a zákoníkùm, a odsoudí ho na smrt. 19 A vydadíꜜ jej pohanùm ku posmívání a k bièování a ukøižování; a tøetího dne z mrtvých vstane. 20 Tedy pøistoupila k nìmu matka synù Zebedeových s syny svými, klanìjící se a prosecí nìco od nìho. 21 Kterýžto øekl jí: Co chceš? Øekla jemu: Rci, aꜜ tito dva synové moji sednou, jeden na pravici tvé a druhý na levici, v království tvém. 22 Odpovídaje pak Ježíš, øekl: Nevíte, zaè prosíte. Mùžete-li píti kalich, kterýž já píti budu, a køtem, jímž já se køtím, køtìni býti? Øekli jemu: Mùžeme. 23 Dí jim: Kalich zajisté mùj píti budete, a køtem, jímž já se køtím, pokøtìni budete, ale sedìti na pravici mé a na levici mé, neníꜜ mé dáti vám, ale dáno bude tìm, kterýmž pøipraveno jest od Otce mého. 24 A uslyšavše to deset uèedlníkù Pánì, rozhnìvali se na ty dva bratry. 25 Ale Ježíš svolav je, øekl: Víte, že knížata národù panují nad svými, a kteøíž velicí jsou, moci užívají nad nimi. 26 Ne tak bude mezi vámi; ale kdožkoli chtìl by mezi vámi býti velikým, budiž služebník váš. 27 A kdož by koli mezi vámi chtìl býti první, budiž váš služebník; 28 Jako i Syn èlovìka nepøišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on sloužil a aby dal život svùj na vykoupení za mnohé. 29 A když vycházeli z Jericho, šel za ním zástup veliký. 30 A aj, dva slepí sedící u cesty, uslyševše, že by Ježíš tudy šel, zvolali, økouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidùv. 31 Zástup pak pøimlouval jim, aby mlèeli. Oni pak více volali, økouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidùv. 32 I zastaviv se Ježíš, zavolal jich, a øekl: Co chcete, abych vám uèinil? 33 Økou jemu: Pane, aꜜ se otevrou oèi naše. 34 I slitovav se nad nimi Ježíš, dotekl se oèí jejich, a ihned prohlédly oèi jejich. A oni šli za ním.