1 I stalo se, když dokonal Ježíš øeèi tyto, bral se z Galilee, a pøišel do konèin Judských za Jordán. 2 I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je tam. 3 I pøistoupili k nìmu farizeové, pokoušejíce ho a økouce jemu: Sluší-li èlovìku propustiti ženu svou z kterékoli pøíèiny? 4 On pak odpovídaje, øekl jim: Což jste neètli, že ten, jenž stvoøil èlovìka s poèátku, muže a ženu uèinil je? 5 A øekl: Protož opustí èlovìk otce i matku, a pøipojí se k manželce své, i budou dva jedno tìlo. 6 A tak již nejsou dva, ale jedno tìlo. A protož, což jest Bùh spojil, èlovìk nerozluèuj. 7 Øekli jemu: Proèež tedy Mojžíš rozkázal dáti list zapuzení a propustiti jí? 8 Dí jim: Mojžíš pro tvrdost srdce vašeho dopustil vám propouštìti manželky vaše, ale s poèátku nebylo tak. 9 Protož pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, (leè pro smilství) a jinou pojme, cizoloží, a kdož propuštìnou pojme, také cizoloží. 10 Øekli jemu uèedlníci jeho: Ponìvadž jest taková pøe s manželkou, není dobré ženiti se. 11 On pak øekl jim: Ne všickniꜜ chápají slova toho, ale ti toliko, jimž jest dáno. 12 Jsouꜜ zajisté panicové, kteøíž se tak z života matky zrodili; a jsouꜜ panicové, kteøíž uèinìni jsou od lidí; a jsou panicové, kteøíž se sami v panictví oddali pro království nebeské. Kdo mùže pochopiti, pochop. 13 Tehdy pøineseny jsou k nìmu dítky, aby na nì ruce vzkládal a modlil se za nì. Uèedlníci pak pøimlouvali jim. 14 Ale Ježíš øekl jim: Nechte dítek a nebraòte jim jíti ke mnì; nebo takovýchꜜ jest království nebeské. 15 A po vzkládání na nì rukou odebral se odtud. 16 A aj, jeden pøistoupiv, øekl jemu: Mistøe dobrý, co dobrého budu èiniti, abych mìl život vìèný? 17 A on øekl jemu: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bùh. Chceš-li pak vjíti do života, ostøíhej pøikázání. 18 Dí jemu: Kterých? A Ježíš øekl mu: Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nepromluvíš køivého svìdectví, 19 Cti otce svého i matku, a milovati budeš bližního svého jako sebe samého. 20 Dí jemu mládenec: Všeho toho ostøíhal jsem od své mladosti. Èehož mi se ještì nedostává? 21 Øekl mu Ježíš: Chceš-li dokonalým býti, jdiž a prodej statek svùj, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojï, následuj mne. 22 Uslyšev pak mládenec tu øeè, odšel, smuten jsa; nebo mìl statku mnoho. 23 Tedy Ježíš øekl uèedlníkùm svým: Amen pravím vám, že bohatý nesnadnì vejde do království nebeského. 24 A opìt pravím vám: Snázeꜜ jest velbloudu skrze ucho jehly projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího. 25 A uslyšavše to uèedlníci jeho, i užasli se velmi, økouce: I kdož tedy mùže spasen býti? 26 A pohledìv na nì Ježíš, øekl jim: U lidíꜜ jest to nemožné, ale u Boha všecko jest možné. 27 Tehdy odpovìdìv Petr, øekl mu: Aj, my opustili jsme všecky vìci, a šli jsme za tebou. Což pak nám bude dáno za to? 28 A Ježíš øekl jim: Amen pravím vám, že vy, kteøíž jste následovali mne, v druhém narození, když se posadí Syn èlovìka na trùnu velebnosti své, sednete i vy na dvanácti stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské. 29 A každý, kdož opustil by domy, nebo bratry, neb sestry, neb otce, neb matku, nebo manželku, nebo syny, nebo pole pro jméno mé, stokrát více vezme, a život vìèný dìdiènì obdrží. 30 Mnozí pak první budou poslední, a poslední první.