1 V ten èas pøistoupili uèedlníci k Ježíšovi, økouce: Kdo pak jest vìtší v království nebeském? 2 A zavolav Ježíš pacholete, postavil je uprostøed nich, 3 A øekl: Amen pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského. 4 Protož kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto, tenꜜ jest vìtší v království nebeském. 5 A kdož by koli pøijal pacholátko takové ve jménu mém, mneꜜ pøijímá. 6 Kdo by pak pohoršil jednoho z malièkých tìchto vìøících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavìšen byl žernov oslièí na hrdlo jeho, a pohøížen byl do hlubokosti moøské. 7 Bìda svìtu pro pohoršení. Aèkoli musí to býti, aby pøicházela pohoršení, ale však bìda èlovìku, skrze nìhož pøichází pohoršení. 8 Protož jestliže ruka tvá anebo noha tvá pohoršuje tì, utniž ji a vrz od sebe. Lépe jest tobì do života vjíti kulhavému anebo bezrukému, nežli dvì ruce aneb dvì noze majícímu uvrženu býti do vìèného ohnì. 9 A pakli oko tvé pohoršuje tebe, vylup je a vrz od sebe. Lépe jest tobì jednookému do života vjíti, nežli obì oèi majícímu uvrženu býti do pekelného ohnì. 10 Viztež, abyste nepotupovali ani jednoho z malièkých tìchto. Neboꜜ pravím vám, že andìlé jejich v nebesích vždycky vidí tváø Otce mého, kterýž v nebesích jest. 11 Nebo pøišel Syn èlovìka, aby spasil to, což bylo zahynulo. 12 Co se vám zdá? Kdyby nìkterý èlovìk mìl sto ovec, a zbloudila by jedna z nich, zdaliž nenechá devadesáti devíti, a jda na hory, nehledá té pobloudilé? 13 A nahodí-liꜜ mu se nalézti ji, amen pravím vám, že se radovati bude nad ní více, než nad devadesáti devíti nepobloudilými. 14 Takꜜ není vùle pøed Otcem vaším, kterýž jest v nebesích, aby zhynul jeden z malièkých tìchto. 15 Zhøešil-li by pak proti tobì bratr tvùj, jdi a potresci ho mezi sebou a jím samým. Uposlechl-li by tebe, získal jsi bratra svého. 16 Jestliže by pak neuposlechl, pøijmi k sobì jednoho anebo dva, aby v ústech dvou nebo tøí svìdkù stálo každé slovo. 17 Pakliꜜ by jich neuposlechl, povìz církvi. Jestliže pak i církve neuposlechne, budiž tobì jako pohan a publikán. 18 Amen pravím vám: Cožkoli svížete na zemi, budeꜜ svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budeꜜ rozvázáno i na nebi. 19 Opìt pravím vám: Jestliže by dva z vás svolili se na zemi o všelikou vìc, za kterouž by koli prosili, staneꜜ se jim od Otce mého nebeského. 20 Nebo kdežkoli shromáždí se dva nebo tøi ve jménu mém, tuꜜ jsem já uprostøed nich. 21 Tedy pøistoupiv k nìmu Petr, øekl: Pane, kolikrát zhøeší proti mnì bratr mùj, a odpustím jemu? Do sedmilikrát? 22 I dí mu Ježíš: Nepravím tobì až do sedmikrát, ale až do sedmdesátikrát sedmkrát. 23 A protož podobno jest království nebeské èlovìku králi, kterýž chtìl poèet klásti s služebníky svými. 24 A když poèal poètu klásti, podán mu jeden, kterýž byl dlužen deset tisícù høiven. 25 A když nemìl èím zaplatiti, kázal jej pán jeho prodati, i ženu jeho i dìti i všecko, což mìl, a zaplatiti. 26 Tedy padna služebník ten, prosil ho, øka: Pane, poshovìj mi, a všeckoꜜ zaplatím tobì. 27 I slitovav se pán nad služebníkem tím, propustil ho a dluh jemu odpustil. 28 Vyšed pak služebník ten, nalezl jednoho z spoluslužebníkù svých, kterýž mu byl dlužen sto penìz, a chopiv se ho, hrdloval se s ním, øka: Zaplaꜜ mi, cos dlužen. 29 Tedy padna spoluslužebník ten k nohám jeho, prosil ho, øka: Poshovìj mi, a všeckoꜜ zaplatím tobì. 30 On pak nechtìl, ale odšed, dal jej do žaláøe, dokudž by nezaplatil dluhu. 31 Tedy vidouce spoluslužebníci, co se dálo, zarmoutili se velmi; a šedše, povìdìli pánu svému všecko, co se bylo stalo. 32 Tehdy povolav ho pán jeho, dí mu: Služebníèe zlý, všecken ten tvùj dluh odpustil jsem tobì, nebs mne prosil. 33 Zdaližs i ty nemìl se smilovati nad spoluslužebníkem svým, jako i já smiloval jsem se nad tebou? 34 I rozhnìvav se pán jeho, dal jej katùm, dokudž by nezaplatil všeho, což mu byl dlužen. 35 Takꜜ i Otec mùj nebeský uèiní vám, jestliže neodpustíte jeden každý bratru svému z srdcí vašich jejich provinìní.