1 A v tom pøistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, økouce: 2 Proè uèedlníci tvoji pøestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb. 3 A on odpovídaje, øekl jim: Proèež i vy pøestupujete pøikázání Boží pro ustanovení vaše? 4 Nebo pøikázal Bùh, øka: Cti otce svého i matku, a kdož by zloøeèil otci neb mateøi, smrtí aꜜ umøe. 5 Ale vy pravíte: Kdož by koli øekl otci neb mateøi: Dar ode mne obìtovaný, tobì prospìje, by pak i neuctil otce svého neb mateøe své, bez viny bude. 6 A takž zrušili jste pøikázání Boží pro své ustanovení. 7 Pokrytci, dobøe prorokoval o vás Izaiáš, øka: 8 Pøibližuje se ke mnì lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne. 9 Nadarmoꜜ mne ctí, uèíce uèení, jenž jsou pøikázání lidská. 10 A svolav zástup, øekl jim: Slyšte a rozumìjte. 11 Ne to, což vchází v ústa, poskvròuje èlovìka, ale což z úst pochází, toꜜ poskvròuje èlovìka. 12 Tehdy pøistoupivše uèedlníci jeho, øekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu øeè, zhoršili se? 13 A on odpovídaje, øekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec mùj nebeský, vykoøenìno bude. 14 Nechte jich, vùdcovéꜜ jsou slepí slepých, a povede-li slepý slepého, oba v jámu upadnou. 15 I odpovìdìv Petr, øekl jemu: Vylož nám to podobenství. 16 Ježíš pak øekl: Ještì i vy bez rozumu jste? 17 Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do bøicha jde a vypouští se ven? 18 Ale které vìci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyꜜ poskvròují èlovìka. 19 Z srdceꜜ zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, køivá svìdectví, rouhání. 20 Tyꜜ jsou vìci poskvròující èlovìka. Ale neumytýma rukama jísti, toꜜ neposkvròuje èlovìka. 21 A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských. 22 A aj, žena Kananejská z konèin tìch vyšedši, volala za ním, økuci: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidùv. Dceru mou hroznì trápí ïábelství. 23 Kterýžto neodpovìdìl jí slova. I pøistoupivše uèedlníci jeho, prosili ho, økouce: Propusꜜ ji, neboꜜ volá za námi. 24 On pak odpovìdìv, øekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského. 25 Ale ona pøistoupivši, klanìla se jemu, økuci: Pane, pomoz mi. 26 On pak odpovìdìv, øekl: Není slušné vzíti chléb synù a vrci štìòatùm. 27 A ona øekla: Takꜜ jest, Pane. Avšak štìòata jedí drobty, kteøíž padají z stolù pánù jejich. 28 Tedy odpovídaje Ježíš, øekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobì, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu. 29 A odšed odtud Ježíš, šel podle moøe Galilejského, a vstoupiv na horu, posadil se tam. 30 I pøišli k nìmu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, nìmé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on uzdravil je, 31 Takže se zástupové divili, vidouce, ano nìmí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského. 32 Ježíš pak svolav uèedlníky své, øekl: Líto mi zástupu, ješto již tøi dni trvají se mnou a nemají, co by jedli; a rozpustiti jich laèných nechci, aby nezhynuli na cestì. 33 I øekli mu uèedlníci jeho: I kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili? 34 I øekl jim Ježíš: Kolik chlebù máte? A oni økou: Sedm a málo rybièek. 35 I rozkázal zástupùm, aby se posadili na zemi. 36 A vzav tìch sedm chlebù a ryby, uèiniv díky, lámal a dal uèedlníkùm svým, a uèedlníci zástupu. 37 I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtù, sedm košù plných. 38 Bylo pak tìch, kteøíž jedli, ètyøi tisíce mužù kromì žen a dìtí. 39 A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I pøišel do krajiny Magdala.