1 V tom èase uslyšel Herodes ètvrták povìst o Ježíšovi. 2 I øekl služebníkùm svým: To jest Jan Køtitel. Onꜜ jest vstal z mrtvých, a protož se divové dìjí skrze nìho. 3 Nebo Herodes byl jal Jana a svázal jej a dal do žaláøe pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého. 4 Nebo byl øekl jemu Jan: Nesluší tobì míti jí. 5 A chtìv zabíti jej, bál se lidu; nebo za proroka jej mìli. 6 Když pak slaven byl den narození Herodesova, tancovala dcera Herodiady uprostøed hodovníkù, i líbilo se to Herodesovi, 7 Tak že s pøísahou zaslíbil jí dáti, zaè by ho prosila. 8 A ona jsuci prve navedena od mateøe své, øekla: Dej mi zde na míse hlavu Jana Køtitele. 9 I zarmoutil se král, ale pro pøísahu a pro ty, kteøíž spolu s ním stolili, rozkázal jí dáti. 10 A poslav kata, sꜜal Jana v žaláøi. 11 I pøinesena jest hlava jeho na míse, a dána dìveèce. A ona nesla ji mateøi své. 12 A pøišedše uèedlníci jeho, vzali tìlo jeho a pochovali je; a šedše, povìdìli to Ježíšovi. 13 A uslyšev to Ježíš, plavil se odtud na lodièce na místo pusté soukromí. A uslyševše o tom zástupové, šli za ním pìšky z mìst. 14 A vyšed Ježíš, uzøel zástup mnohý. I slitovalo mu se jich, a uzdravoval nemocné jejich. 15 A když bylo k veèerou, pøistoupili k nìmu uèedlníci jeho, økouce: Pusté jest místo toto, a èas již pominul. Rozpusꜜ zástupy, aꜜ jdouce do mìsteèek, nakoupí sobì pokrmù. 16 Ježíš pak øekl jim: Není potøebí odcházeti, dejte vy jim jísti. 17 A oni økou jemu: Nemáme zde, než pìt chlebù a dvì rybì. 18 Kterýžto dí jim: Pøinestež mi je sem. 19 A rozkázav zástupu posaditi se na trávì a vzav pìt chlebù a dvì rybì, vzhléd v nebe, požehnal, a lámaje, dal uèedlníkùm chleby, a uèedlníci zástupùm. 20 I jedli všickni a nasyceni jsou. I sebrali pozùstalých drobtù, dvanácte košù plných. 21 Tìch pak, kteøíž jedli, bylo okolo pìti tisícù mužù, kromì žen a dìtí. 22 A ihned pøinutil uèedlníky své, aby vstoupili na lodí a pøedešli jej za moøe, dokudž by nerozpustil zástupù. 23 A rozpustiv zástupy, vstoupil na horu soukromí, aby se modlil. A když byl veèer, sám byl tam. 24 Lodí pak již byla uprostøed moøe, zmítající se vlnami, nebo byl vítr odporný jim. 25 Pøi ètvrtém pak bdìní noèním bral se k nim Ježíš, jda po moøi. 26 A vidouce jej uèedlníci po moøi jdoucího, zarmoutili se, økouce: Obluda jest. A strachem køièeli. 27 Ale ihned Ježíš promluvil k nim, øka: Doufejtež, jáꜜ jsem, nebojte se. 28 I odpovìdìv Petr, øekl: Pane, jsi-li ty, rozkažiž mi k sobì pøijíti po vodì. 29 A on øekl: Pojï. A vystoupiv Petr z lodí, šel po vodì, aby pøišel k Ježíšovi. 30 Ale vida vítr tuhý, bál se. A poèav tonouti, zkøikl, øka: Pane, pomoz mi. 31 A ihned Ježíš vztáh ruku, ujal jej a øekl jemu: Malé víry, proèežs pochyboval? 32 A jakž oni vstoupili na lodí, pøestal vítr. 33 Ti pak, kteøíž na lodí byli, pøistoupivše, klanìli se jemu, økouce: Jistì Syn Boží jsi. 34 A pøeplavivše se, pøišli do zemì Genezaretské. 35 A poznavše jej muži místa toho, rozeslali po vší té krajinì vùkol, a shromáždili k nìmu všecky neduživé. 36 A prosili ho, aby se aspoò podolka roucha jeho dotkli. A kteøížkoli dotkli se, uzdraveni jsou.