1 A v ten den vyšed Ježíš z domu, sedl podle moøe. 2 I sešli se k nìmu zástupové mnozí, takže vstoupiv na lodí, sedìl, všecken pak zástup stál na bøehu. 3 I mluvil jim mnoho v podobenstvích, øka: Aj, vyšel rozsevaè, aby rozsíval. 4 A když on rozsíval, nìkterá seménka padla podle cesty, a pøiletìli ptáci, i szobali je. 5 Jiná pak padla na místa skalnatá, kdežto nemìla mnoho zemì; a rychle vzešla, protože nemìla hlubokosti zemì. 6 Ale když slunce vzešlo, uvadla, a že nemìla koøene, uschla. 7 Jiná pak padla v trní; i vzrostlo trní, a udusilo je. 8 A jiná padla v zemi dobrou; i vydalo užitek, nìkteré stý, jiné šedesátý a jiné tøidcátý. 9 Kdo má uši k slyšení, slyš. 10 Tedy pøistoupivše uèedlníci, øekli jemu: Proè jim v podobenstvích mluvíš? 11 On pak odpovìdìv, øekl jim: Nebo vám dáno jest znáti tajemství království nebeského, ale jim není dáno. 12 (Nebo kdož má, bude jemu dáno a rozhojníꜜ se; ale kdož nemá, i to, což má, bude od nìho odjato.) 13 Protoꜜ v podobenstvích mluvím jim, že vidouce nevidí, a slyšíce neslyší, ani rozumìjí. 14 A plní se na nich proroctví Izaiáše, økoucí: Ušima uslyšíte, ale nesrozumíte; a hledíce, hledìti budete, ale neuzøíte. 15 Nebo ztuènìlo jest srdce lidu tohoto, a ušima tìžce slyšeli a oèi své zamhouøili, aby snad nìkdy neuzøeli oèima a ušima neslyšeli a srdcem nesrozumìli, a neobrátili se, a já abych jich neuzdravil. 16 Ale oèi vaše blahoslavené jsou, že vidí, i uši vaše, že slyší. 17 Amen zajisté pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví žádali vidìti to, což vy vidíte, a nevidìli, a slyšeti to, což vy slyšíte, a neslyšeli. 18 Vy tedy slyšte podobenství rozsevaèe. 19 Každý, kdož slyší slovo království a nerozumí, pøichází ten zlý a uchvacuje to, což jest vsáto v srdce jeho. To jest ten, kterýž podle cesty vsát jest. 20 Ale v skalnatou zemi vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo, a hned je s radostí pøijímá. 21 Než nemá v sobì koøene, ale jest èasný, a když pøichází soužení nebo protivenství pro slovo, hned se horší. 22 Ale mezi trní vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo Boží, ale peèování tohoto svìta a oklamání zboží udušuje slovo, i bývá uèinìno bez užitku. 23 V dobrou pak zemi vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo a rozumí, i ovoce nese a vydává, nìkteré zajisté stý, a jiné šedesátý, jiné pak tøidcátý. 24 Jiné podobenství pøedložil jim, øka: Podobno jest království nebeské èlovìku, rozsívajícímu dobré semeno na poli svém. 25 Když pak lidé zesnuli, pøišel nepøítel jeho a nasál koukole mezi pšenici a odšel. 26 A když vzrostla bylina a užitek pøinesla, tedy ukázal se i koukol. 27 I pøistoupivše služebníci hospodáøe toho, øekli jemu: Pane, všaks dobrého semene nasál na poli svém, kdeže se pak vzal koukol? 28 A on øekl jim: Nepøítel èlovìk to uèinil. Služebníci pak øekli mu: Chceš-liž, tedy pùjdeme a vytrháme jej? 29 On pak odpovìdìl: Nikoli, abyste trhajíce koukol, spolu s ním nevytrhali pšenice. 30 Nechte, aꜜ obé spolu roste až do žni. A v èas žni dím žencùm: Vytrhejte nejprv koukol a svažte jej v snopky k spálení, ale pšenici shromažïte do stodoly mé. 31 Jiné podobenství pøedložil jim, øka: Podobno jest království nebeské zrnu horèiènému, kteréž vzav èlovìk, vsál na poli svém. 32 Kteréžto zajisté nejmenší jest mezi všemi semeny, když pak vzroste, vìtší jest všech bylin, a bývá strom, takže ptactvo nebeské pøiletíce, hnízda sobì dìlají na ratolestech jeho. 33 Jiné podobenství mluvil jim, øka: Podobno jest království nebeské kvasu, kterýž vzavši žena, zadìlala ve tøech mìøicích mouky, až by zkysalo všecko. 34 Toto všecko mluvil Ježíš v podobenstvích k zástupùm, a bez podobenství nemluvil jim, 35 Aby se naplnilo povìdìní skrze proroka, økoucího: Otevru v podobenstvích ústa svá, vypravovati budu skryté vìci od založení svìta. 36 Tedy rozpustiv zástupy, šel do domu Ježíš. I pøistoupili k nìmu uèedlníci jeho, økouce: Vylož nám podobenství o koukoli toho pole. 37 On pak odpovídaje, øekl jim: Rozsevaè dobrého semene jestiꜜ Syn èlovìka. 38 A pole jest tento svìt, dobré pak símì jsouꜜ synové království, ale koukol jsou synové toho zlostníka. 39 A nepøítel, kterýž jej rozsívá, jestiꜜ ïábel, ale žeò jest skonání svìta, a ženci jsou andìlé. 40 Protož jakož vytrhávají koukol a ohnìm spalují, takꜜ bude pøi skonání svìta tohoto. 41 Pošle Syn èlovìka andìly své, i vyberouꜜ z království jeho všecka pohoršení, i ty, kteøíž èiní nepravost, 42 A uvrhouꜜ je do peci ohnivé. Tamꜜ bude pláè a škøipení zubù. 43 A tehdážꜜ spravedliví stkvíti se budou jako slunce v království Otce svého. Kdo má uši k slyšení, slyš. 44 Opìt podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli, kterýž nalezna èlovìk, skrývá, a radostí pro nìj odejde a prodá všecko, což má, a koupí pole to. 45 Opìt podobno jest království nebeské èlovìku kupci, hledajícímu dobrých perel. 46 Kterýž nalezna jednu velmi drahou perlu, odšel a prodal všecko, což mìl, a koupil ji. 47 Opìt podobno jest království nebeské vrši puštìné do moøe a ze všelikého plodu shromažïující; 48 Kteroužto, když naplnìna byla, vytáhše na bøeh a sedíce, vybírali, což dobrého bylo, v nádoby své, a což bylo zlého, preè zamítali. 49 Takꜜ bude pøi skonání svìta. Vyjdou andìlé a oddìlí zlé z prostøedku spravedlivých, 50 A uvrhou je do peci ohnivé. Tamꜜ bude pláè a škøipení zubù. 51 Potom dí jim Ježíš: Srozumìli-li jste tomuto všemu? Øekli jemu: I ovšem, Pane. 52 On pak øekl jim: Protož každý uèitel umìlý v království nebeském podoben jest èlovìku hospodáøi, kterýž vynáší z pokladu svého nové i staré vìci. 53 I stalo se, když dokonal Ježíš podobenství tato, bral se odtud. 54 A pøišed do vlasti své, uèil je v školách jejich, takže se velmi divili, økouce: Odkud má tento moudrost tuto a moc tuto? 55 Zdaliž tento není syn tesaøùv? a zdaliž matka jeho neslove Maria a bratøí jeho Jakub a Jozes a Šimon a Judas? 56 A sestry jeho zdaliž také všecky u nás nejsou? Odkudž tedy má tyto všecky vìci? 57 I zhoršili se na nìm. A Ježíš øekl: Není prorok beze cti, než v své vlasti a v domu svém. 58 I neuèinil tu mnoho divù, pro nevìru jejich.