1 V ten èas šel Ježíš v den sváteèní skrze obilí, a uèedlníci jeho laèni jsouce, poèali vymínati klasy a jísti. 2 Farizeové pak vidouce to, øekli jemu: Hle, uèedlníci tvoji èiní to, èehož nesluší èiniti v den sváteèní. 3 On pak øekl jim: Co jste neètli, co jest uèinil David, když laènìl, on i ti, kteøíž s ním byli? 4 Kterak všel do domu Božího a chleby posvátné jedl, kterýchžto jemu neslušelo jísti, ani tìm, kteøíž s ním byli, než toliko samým knìžím? 5 Anebo zdali jste neètli v Zákonì, že knìží ve dny sváteèní v chrámì svátek ruší, a jsou bez høíchu? 6 Ale pravímꜜ vám, žeꜜ vìtší jest tuto nežli chrám. 7 Než kdybyste vìdìli, co je to: Milosrdenství chci a ne obìti, neodsuzovali byste nevinných. 8 Syn zajisté èlovìka jestiꜜ pánem i dne sváteèního. 9 A poodšed odtud Ježíš, pøišel do školy jejich. 10 A aj, byl tu èlovìk, maje ruku uschlou. I tázali se ho, økouce: Sluší-li v den sváteèní uzdravovati? aby jej obžalovali. 11 On pak dí jim: Který bude z vás èlovìk, ješto by mìl ovci jednu, a kdyby ta upadla do jámy v den sváteèní, i zdaliž dosáhna nevytáhne jí? 12 A èím lepší jest èlovìk nežli ovce? A protož slušíꜜ v den sváteèní dobøe èiniti. 13 Tedy øekl èlovìku tomu: Vztáhni ruku svou. I vztáhl, a uèinìna jest zdravá jako i druhá. 14 Farizeové pak vyšedše, drželi radu proti nìmu, kterak by jej zahladili. 15 A vìda to Ježíš, šel odtud. I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je všecky. 16 A s pohrùžkou pøikázal jim, aby ho nezjevovali, 17 Aby se naplnilo povìdìní skrze Izaiáše proroka, økoucího: 18 Aj, služebník mùj, kteréhož jsem vyvolil, milý mùj, v nìmž se dobøe zalíbilo duši mé. Položím Ducha svého na nìj, a soud národùm zvìstovati bude. 19 Nebude se vaditi, ani køièeti, ani kdo na ulicích uslyší hlas jeho. 20 Tøtiny nalomené nedolomí, a lnu kouøícího se neuhasí, až i vypoví soud k vítìzství. 21 A ve jménu jeho národové doufati budou. 22 Tedy podán jemu ïábelstvím posedlý, slepý a nìmý. I uzdravil jej, takže ten byv slepý a nìmý, i mluvil i vidìl. 23 I divili se všickni zástupové a pravili: Není-liž tento Syn Davidùv? 24 Ale farizeové to uslyševše, øekli: Tento nevymítá ïáblù než Belzebubem, knížetem ïábelským. 25 Ježíš pak znaje myšlení jejich, dí jim: Každé království rozdìlené samo v sobì zpustne, a každé mìsto neb dùm proti sobì rozdìlený nestane. 26 A jestližeꜜ satan satana vymítá, proti sobì rozdìlen jest. Kterak tedy stane království jeho? 27 A vymítám-liꜜ já ïábly v Belzebubu, synové vaši v kom vymítají? Protož oni soudcové vaši budou. 28 Pakliꜜ já Duchem Božím ïábly vymítám, jistì pøišlo jest mezi vás království Boží. 29 Aneb kterak kdo mùže do domu silného reka vjíti a jeho nádobí pobrati, leè by prve svázal toho silného, a teprvꜜ by dùm jeho obloupiti mohl? 30 Kdož není se mnou, proti mnì jest; a kdo neshromažïuje se mnou, rozptylujeꜜ. 31 Protož pravím vám: Všeliký høích i rouhání bude lidem odpuštìno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštìno lidem. 32 A kdyby kdo øekl slovo proti Synu èlovìka, bude jemu odpuštìno, ale kdož by mluvil proti Duchu svatému, nebude jemu odpuštìno, ani na tomto svìtì, ani na budoucím. 33 A protož nebo èiòte strom dobrý, a ovoce jeho dobré; anebo èiòte strom zlý, a ovoce jeho zlé. Neboꜜ po ovoci strom bývá poznán. 34 Pokolení ještìrèí, kterakž mùžete dobré vìci mluviti, jsouce zlí? Nebo z hojnosti srdce ústa mluví. 35 Dobrý èlovìk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré, a zlý èlovìk ze zlého pokladu vynáší zlé. 36 Ale pravím vám, že z každého slova prázdného, kteréž mluviti budou lidé, vydadí poèet v den soudný. 37 Nebo z slov svých spravedliv budeš uèinìn, a z øeèí tvých budeš odsouzen. 38 Tehdy odpovìdìli nìkteøí z zákoníkù a farizeù, økouce: Mistøe, chceme od tebe znamení vidìti. 39 On pak odpovídaje, dí jim: Pokolení zlé a cizoložné znamení hledá, a znamení nebude jemu dáno, jediné znamení Jonáše proroka. 40 Nebo jakož byl Jonáš v bøiše velryba tøi dni a tøi noci, takꜜ bude Syn èlovìka v srdci zemì tøi dni a tøi noci. 41 Muži Ninivitští stanou na soudu s pokolením tímto, a odsoudí je, protože pokání èinili k Jonášovu kázání, a aj, víceꜜ jest nežli Jonáš tuto. 42 Královna od poledne povstane k soudu s pokolením tímto, a odsoudí je; nebo pøijela od konèin zemì, aby slyšela moudrost Šalomounovu, a aj, víceꜜ jest tuto nežli Šalomoun. 43 Když pak neèistý duch vyjde od èlovìka, chodí po místech suchých, hledaje odpoèinutí, ale nenalézaje, dí: 44 Navrátím se do domu svého, odkudž jsem vyšel. A pøijda, nalezne prázdný, vyèištìný a ozdobený. 45 Tedy jde a vezme s sebou sedm jiných duchù horších, a vejdouce, pøebývají tam, i bývají poslední vìci èlovìka toho horší nežli první. Takꜜ bude i tomuto zlému pokolení. 46 A když on ještì mluvil k zástupùm, aj, matka a bratøí jeho stáli vnì, žádajíce s ním promluviti. 47 I øekl jemu jeden: Aj, matka tvá i bratøí tvoji stojí vnì, chtíce s tebou mluviti. 48 On pak odpovídaje, øekl tomu, kterýž k nìmu byl promluvil: Kdo jest matka má? A kdo jsou bratøí moji? 49 A vztáhna ruku svou na uèedlníky své, i øekl: Aj, matka má i bratøí moji. 50 Nebo kdož by èinil vùli Otce mého nebeského, tenꜜ jest bratr mùj, i sestra má, i matka má.