1 A vstoupiv na lodí, pøeplavil se, a pøišel do mìsta svého. 2 A aj, pøinesli mu šlakem poraženého, ležícího na loži. A vidìv Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Doufej, synu, odpuštìniꜜ jsou tobì høíchové tvoji. 3 A aj, nìkteøí z zákoníkù øekli sami v sobì: Tento se rouhá. 4 A vidìv Ježíš myšlení jejich, øekl: Proè vy myslíte zlé vìci v srdcích vašich? 5 Nebo co jest snáze øíci, to-li: Odpouštìjí se tobì høíchové? èili øíci: Vstaò a choï? 6 Ale abyste vìdìli, žeꜜ má moc Syn èlovìka na zemi odpouštìti høíchy, tedy dí šlakem poraženému: Vstaò, vezmi lože své, a jdi do domu svého. 7 Tedy vstal a odšel do domu svého. 8 A vidouce to zástupové, divili se a velebili Boha, kterýž dal takovou moc lidem. 9 A jda odtud Ježíš, uzøel èlovìka sedícího na cle, jménem Matouše. I dí mu: Pojï za mnou. A on vstav, šel za ním. 10 I stalo se, když sedìl za stolem v domu jeho, a aj, mnozí celní a høíšníci pøišedše, stolili s Ježíšem a s uèedlníky jeho. 11 A vidouce to farizeové, øekli uèedlníkùm jeho: Proè s celnými a høíšníky jí Mistr váš? 12 Ježíš pak uslyšev to, øekl jim: Nepotøebujíꜜ zdraví lékaøe, ale nemocní. 13 Jdìte vy radìji a uète se, co jest to: Milosrdenství chci a ne obìti. Nebo nepøišel jsem volati spravedlivých, ale høíšných ku pokání. 14 Tehdy pøistoupili k nìmu uèedlníci Janovi, økouce: Proè my a farizeové postíme se èasto, uèedlníci pak tvoji se nepostí? 15 I øekl jim Ježíš: Zdaliž mohou synové Ženichovi rmoutiti se, dokudž s nimi jest Ženich? Ale pøijdou dnové, když bude od nich odjat Ženich, a tehdyꜜ se budou postiti. 16 Žádný zajisté nepøišívá záplaty sukna nového k rouchu vetchému; nebo ta záplata jeho odtrhla by ještì nìjaký díl od roucha, a tak vìtší by díra byla. 17 Aniž lejí vína nového do nádob starých; sic jinak rozpuknou se sudové, a víno se vyleje, a sudové se zkazí. Ale víno nové lejí do nových nádob, a bývá obé zachováno. 18 A když on toto k nim mluvil, aj, kníže jedno pøistoupilo a klanìlo se jemu, øka: Pane dcera má nyní umøela. Ale pojï, vlož na ni ruku svou, a budeꜜ živa. 19 A vstav Ježíš, šel za ním, i uèedlníci jeho. 20 (A aj, žena, kteráž nemocí svou trápena byla ode dvanácti let, pøistoupivši pozadu, dotkla se podolka roucha jeho. 21 Nebo øekla sama v sobì: Dotknu-li se jen toliko roucha jeho, uzdravena budu. 22 Ježíš pak obrátiv se a uzøev ji, øekl: Doufej, dcero, víra tvá tì uzdravila. A zdráva uèinìna jest žena od té chvíle.) 23 Pøišed pak Ježíš do domu knížete, a uzøev tu trubaèe a zástup hluèící, 24 Øekl jim: Odejdìtež; nebꜜ neumøela dìveèka, ale spí. I posmívali se jemu. 25 A když byl vyhnán zástup, všed tam, ujal ji za ruku její; i vstala jest dìveèka. 26 A roznesla se povìst ta po vší té zemi. 27 A když šel odtud Ježíš, šli za ním dva slepí, volajíce a økouce: Smiluj se nad námi, Synu Davidùv. 28 A když všel do domu, pøistoupili k nìmu ti slepí. I dí jim Ježíš: Vìøíte-li, že to mohu uèiniti? Øekli jemu: Ovšem, Pane. 29 Tedy dotekl se oèí jejich, øka: Podle víry vaší staniž se vám. 30 I otevøíny jsou oèi jejich. Zapovìdìl jim pak tuze Ježíš, øka: Viztež, aꜜ nižádný o tom nezví. 31 Ale oni vyšedše, rozhlásali jej po vší té zemi. 32 A když oni vycházeli, aj, pøivedli mu èlovìka nìmého, majícího ïábelství. 33 A když vyvrhl ïábelství, mluvil jest nìmý. I divili se zástupové, økouce: Že nikdy se nic takového neukázalo v lidu Izraelském. 34 Farizeové pak pravili: Mocí knížete ïábelského vymítá ïábly. 35 I obcházel Ježíš všecka mìsta i mìsteèka, uèe v školách jejich a káže evangelium království, a uzdravuje všelikou nemoc i všeliký neduh v lidu. 36 A když hledìl na zástupy, slitovalo se mu jich, že byli tak opuštìni a rozptýleni jako ovce, nemajíce pastýøe. 37 Tedy dí uèedlníkùm svým: Žeò zajisté jest mnohá, ale dìlníkù málo. 38 Protož proste Pána žni, aꜜ vypudí dìlníky na žeò svou.