1 A když sstupoval s hory, šli za ním zástupové mnozí. 2 A aj, malomocný pøišed, klanìl se jemu, øka: Pane, kdybys jen chtìl, mùžeš mne oèistiti. 3 I vztáh Ježíš ruku, dotekl se ho, øka: Chci, buï èist. A hned oèištìno jest malomocenství jeho. 4 I dí mu Ježíš: Viziž, abys žádnému nepravil. Ale jdi, a ukaž se knìzi, a obìtuj dar, kterýž pøikázal Mojžíš, na svìdectví jim. 5 A když vcházel Ježíš do Kafarnaum, pøistoupil k nìmu setník, prose ho, 6 A øka: Pane, služebník mùj leží doma šlakem poražený, velmi se trápì. 7 I dí mu Ježíš: Já pøijdu a uzdravím ho. 8 A odpovídaje setník, øekl: Pane, nejsemꜜ hoden, abys všel pod støechu mou, ale toliko rci slovo, a uzdraven bude služebník mùj. 9 Nebo i já jsem èlovìk moci poddaný, maje pod sebou žoldnéøe, avšak dím-li tomuto: Jdi, tedy jde, a jinému: Pøijï, a pøijde, a služebníku svému: Uèiò toto, a uèiní. 10 Tedy uslyšev to Ježíš, podivil se, a jdoucím za sebou øekl: Amen pravím vám, ani v Izraeli tak veliké víry jsem nenalezl. 11 Pravím pak vám, žeꜜ pøijdou mnozí od východu i od západu, a stoliti budou s Abrahamem, s Izákem a s Jákobem v království nebeském, 12 Ale synové království vyvrženi budou do temností zevnitøních. Tamꜜ bude pláè a škøipení zubù. 13 I øekl Ježíš setníkovi: Jdiž, a jakžs uvìøil, staò se tobì. I uzdraven jest služebník jeho v tu hodinu. 14 A pøišed Ježíš do domu Petrova, uzøel svegruši jeho, ana leží a má zimnici. 15 I dotekl se ruky její, a hned pøestala jí zimnice. I vstala a posluhovala jim. 16 A když byl veèer, pøivedli k nìmu mnohé, kteøíž ïábelství mìli, a on vymítal duchy zlé slovem, a všecky, kteøíž se zle mìli, uzdravil, 17 Aby se naplnilo povìdìní skrze Izaiáše proroka, økoucího: Onꜜ jest vzal na se mdloby naše, a neduhy naše nesl. 18 Vida pak Ježíš zástupy mnohé okolo sebe, kázal pøeplaviti se na druhou stranu. 19 A pøistoupiv jeden zákoník, øekl jemu: Mistøe, pùjdu za tebou, kamžkoli pùjdeš. 20 I dí mu Ježíš: Lišky doupata mají, a ptactvo nebeské hnízda, ale Syn èlovìka nemá, kde by hlavu sklonil. 21 Jiný pak z uèedlníkù jeho øekl jemu: Pane, dopusꜜ mi prve odjíti a pochovati otce mého. 22 Ale Ježíš øekl jemu: Pojï za mnou, a nech, aꜜ tam mrtví pochovávají mrtvé své. 23 A když vstoupil na lodí, vstoupili za ním i uèedlníci jeho. 24 A aj, bouøe veliká stala se jest na moøi, takže vlny pøikrývaly lodí. On pak spal. 25 A pøistoupivše uèedlníci jeho, zbudili jej, økouce: Pane, zachovej nás, hynemeꜜ. 26 I dí jim: Proè se bojíte, ó malé víry? Tedy vstav, pøimluvil vìtrùm a moøi, i stalo se utišení veliké. 27 Lidé pak divili se, økouce: Kteraký jest tento, že ho i vìtrové i moøe poslouchají? 28 A když se pøeplavil na druhou stranu do krajiny Gergezenských, potkali se s ním dva ïábelníci z hrobu vyšlí, ukrutní náramnì, takže pro nì žádný nemohl tou cestou choditi. 29 A aj, zkøikli, økouce: Co je nám po tobì, Ježíši, Synu Boží? Pøišel jsi sem pøed èasem trápiti nás. 30 A bylo opodál od nich stádo veliké vepøù, pasoucích se. 31 Ïáblové pak prosili ho, økouce: Ponìvadž nás vymítáš, dopustiž nám vjíti do toho stáda vepøù. 32 I øekl jim: Jdìte. A oni vyšedše, vešli do stáda tìch vepøù. A aj, hnalo se všecko stádo tìch vepøù s vrchu dolù do moøe, i ztonuli v vodách. 33 Pastýøi pak utekli. A pøišedše do mìsta, vypravovali to všecko, i o tìch ïábelnících. 34 A aj, všecko mìsto vyšlo v cestu Ježíšovi, a uzøevše ho, prosili, aby šel z konèin jejich.