1 Vida pak Ježíš zástupy, vstoupil na horu; a když se posadil, pøistoupili k nìmu uèedlníci jeho. 2 I otevøev ústa svá, uèil je, øka: 3 Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské. 4 Blahoslavení lkající, nebo oni potìšeni budou. 5 Blahoslavení tiší, nebo oni dìdictví obdrží na zemi. 6 Blahoslavení, kteøíž laènìjí a žíznìjí spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou. 7 Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství dùjdou. 8 Blahoslavení èistého srdce, nebo oni Boha vidìti budou. 9 Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou. 10 Blahoslavení, kteøíž protivenství trpí pro spravedlnost, neb jejich jest království nebeské. 11 Blahoslavení jste, když vám zloøeèiti budou lidé a protivenství èiniti, a mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro mne. 12 Radujte se a veselte se, nebo odplata vaše hojná jest v nebesích. Takꜜ zajisté protivili se prorokùm, kteøíž byli pøed vámi. 13 Vy jste sùl zemì. Jestliže sùl zmaøena bude, èím bude osolena? K nièemuž se nehodí více, než aby byla ven vyvržena a od lidí potlaèena. 14 Vy jste svìtlo svìta. Nemùžeꜜ mìsto na hoøe ležící skryto býti. 15 Aniž rozsvìcují svíce a stavìjí ji pod kbelec, ale na svícen; i svítí všechnìm, kteøíž v domu jsou. 16 Tak svìꜜ svìtlo vaše pøed lidmi, aꜜ vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, jenž jest v nebesích. 17 Nedomnívejte se, že bych pøišel rušiti Zákon anebo Proroky. Nepøišelꜜ jsem rušiti, ale naplniti. 18 Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i zemì, jediná literka aneb jediný puòktík nepomine z Zákona, až se všecky vìci stanou. 19 Protož zrušil-li by kdo jedno z pøikázání tìchto nejmenších a uèil by tak lidi, nejmenší slouti bude v království nebeském. Kdož by pak koli èinil i jiné uèil, ten veliký slouti bude v království nebeském. 20 Nebo pravím vám: Nebude-liꜜ hojnìjší spravedlivost vaše nežli zákoníkù a farizeù, nikoli nevejdete do království nebeského. 21 Slyšeli jste, že øeèeno jest od starých: Nezabiješ. Pakli by kdo zabil, povinen bude státi k soudu. 22 Ale jáꜜ pravím vám: Že každý, kdož se hnìvá na bratra svého bez pøíèiny, povinen k soudu státi. Kdož by pak øekl bratru svému: Rácha, povinen bude pøed radou státi; a kdož by øekl: Blázne, povinen bude pekelný oheò trpìti. 23 Protož obìtoval-li bys dar svùj na oltáø, a tu bys se rozpomenul, že bratr tvùj má nìco proti tobì, 24 Nechejž tu daru svého pøed oltáøem a jdi, prve smiø se s bratrem svým, a potom pøijda, obìtuj dar svùj. 25 Vejdi v dobrou vùli s protivníkem svým rychle, dokudž jsi s ním na cestì, aꜜ by snad nedal tebe protivník tvùj soudci, a soudce dal by tì služebníku, a byl bys uvržen do žaláøe. 26 Amen pravím tobì: Nevyjdeš odtud nikoli, dokudž i toho posledního haléøe nenavrátíš. 27 Slyšeli jste, že øeèeno jest od starých: Nezcizoložíš. 28 Ale jáꜜ pravím vám: Že každý, kdož by pohledìl na ženu ku požádání jí, již zcizoložil s ní v srdci svém. 29 Jestliže pak oko tvé pravé horší tì, vylupiž je a vrz od sebe; nebꜜ jest užiteènìji tobì, aby radìji zahynul jeden úd tvùj, nežli by celé tìlo tvé uvrženo bylo do ohnì pekelného. 30 A pakli ruka tvá pravá horší tì, utniž ji a vrz od sebe; nebo užiteènìji jest tobì, aby zahynul radìji jeden úd tvùj, nežli by všecko tìlo tvé uvrženo bylo do pekelného ohnì. 31 Též øeèeno jest: Kdož by koli propustil manželku svou, aby jí dal lístek rozlouèení. 32 Jáꜜ pak pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, kromì pøíèiny cizoložstva, uvodí ji v cizoložstvo, a kdož propuštìnou pojme, cizoloží. 33 Opìt slyšeli jste, že øeèeno jest od starých: Nebudeš køivì pøisahati, ale splníš Pánu pøísahy své. 34 Ale jáꜜ pravím vám: Abyste nepøisahali všelijak, ani skrze nebe, nebo stolice Boží jest, 35 Ani skrze zemi, nebo podnož jeho jest, ani skrze Jeruzalém, nebo mìsto velikého Krále jest. 36 Ani skrze hlavu svou budeš pøisahati, nebo nemùžeš jednoho vlasu uèiniti bílého aneb èerného. 37 Ale buï øeè vaše: Jistì, jistì; nikoli, nikoli. Což pak nad to více jest, to od toho zlého jest. 38 Slyšeli jste, že øeèeno jest: Oko za oko, a zub za zub. 39 Jáꜜ pak pravím vám: Abyste neodpírali zlému. Ale udeøí-li tì kdo v pravé líce tvé, nasaï jemu i druhého. 40 A tomu, kdož se s tebou chce souditi a sukni tvou vzíti, nech mu i pláštì. 41 A nutil-li by tì kdo jíti s sebou míli jednu, jdi s ním dvì. 42 A prosícímu tebe dej, a od toho, kdo by chtìl vypùjèiti od tebe, neodvracuj se. 43 Slyšeli jste, že øeèeno jest: Milovati budeš bližního svého, a nenávidìti budeš nepøítele svého. 44 Ale jáꜜ vám pravím: Milujte nepøátely vaše, dobroøeète tìm, kteøíž vás proklínají, a dobøe èiòte nenávidícím vás, a modlte se za nepøátely a protivníky vaše, 45 Abyste byli synové Otce vašeho, jenž jest v nebesích; ješto slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšꜜ dává na spravedlivé i na nespravedlivé. 46 Nebo milujete-li ty, jenž vás milují, jakou odplatu míti budete? Zdaliž i publikáni téhož neèiní? 47 A budete-li pozdravovati toliko bratøí svých, což více nad jiné èiníte? Však i publikáni to èiní. 48 Buïtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš nebeský dokonalý jest.