1 V tìch pak dnech pøišel Jan Køtitel, káže na poušti Judské, 2 A øka: Pokání èiòte, nebo pøiblížilo se království nebeské. 3 Totoꜜ jest zajisté ten Pøedchùdce pøedpovìdìný od Izaiáše proroka, økoucího: Hlas volajícího na poušti: Pøipravujte cestu Pánì, pøímé èiòte stezky jeho. 4 Mìl pak Jan roucho z srstí velbloudových a pás kožený okolo bedr svých, a pokrm jeho byl kobylky a med lesní. 5 Tedy vycházeli k nìmu z Jeruzaléma a ze všeho Judstva, i ze vší krajiny ležící pøi Jordánu, 6 A køtìni byli od nìho v Jordánì, vyznávajíce høíchy své. 7 Uzøev pak mnohé z farizeù a z saduceù, že jdou k jeho køtu, øekl jim: Pokolení ještìrèí, i kdo vám ukázal, kterak byste utéci mìli budoucího hnìvu? 8 Protož èiòte ovoce hodné pokání. 9 A nedomnívejte se, že mùžete øíkati sami u sebe: Otce máme Abrahama. Neboꜜ pravím vám, že by mohl Bùh z kamení tohoto vzbuditi syny Abrahamovi. 10 A jižꜜ jest i sekera k koøenu stromù pøiložena. Každý zajisté strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyꜜat a na oheò uvržen bývá. 11 Já køtím vás vodou ku pokání, ten pak, kterýž po mnì pøichází, jestiꜜ mocnìjší nežli já, jehožto nejsem hoden obuvi nositi. Onꜜ vás køtíti bude Duchem svatým a ohnìm. 12 Jehožto vìjeèka v ruce jeho, a vyèistíꜜ humno své, a shromáždí pšenici svou do obilnice, ale plevy páliti bude ohnìm neuhasitelným. 13 Tehdy pøišel Ježíš od Galilee k Jordánu k Janovi, aby také pokøtìn byl od nìho. 14 Ale Jan zbraòoval mu, øka: Mnì jest potøebí, abych od tebe pokøtìn byl, a ty pak jdeš ke mnì? 15 A odpovídaje Ježíš, dí jemu: Dopusꜜ tak; neboꜜ tak sluší na nás, abychom plnili všelikou spravedlnost. Tedy dopustil jemu. 16 A pokøtìn jsa Ježíš, vystoupil ihned z vody; a aj, otevøína jsou mu nebesa, a vidìl Ducha Božího, sstupujícího jako holubici a pøicházejícího na nìj. 17 A aj, zavznìl hlas s nebe økoucí: Tentoꜜ jest ten mùj milý Syn, v nìmž mi se dobøe zalíbilo.