1 I stalo se v jeden den, když on uèil lid v chrámì a kázal evangelium, že pøišli k tomu pøední knìží a zákoníci s staršími, 2 I øekli jemu: Povìz nám, jakou mocí tyto vìci èiníš, aneb kdo tobì tuto moc dal? 3 I odpovìdìv, øekl jim: Otížiꜜ se i já vás o jedné vìci a odpovìztež mi: 4 Køest Janùv s nebe-li byl, èili z lidí? 5 Oni pak uvažovali to mezi sebou, økouce: Jestliže bychom øekli: S nebe, díꜜ nám: Proèež jste tedy neuvìøili jemu? 6 Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok. 7 I odpovìdìli: Že nevìdí, odkud jest byl. 8 I øekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto èiním. 9 I poèal lidu praviti podobenství toto: Èlovìk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinaøùm, a sám odšed podál byl tam za mnohé èasy. 10 A v èas slušný poslal k vinaøùm služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaøi pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného. 11 A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného. 12 I poslal tøetího. Ale oni i toho zranivše, vystrèili ven. 13 Tedy øekl Pán vinice: Co uèiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzøí, ostýchati se budou. 14 Uzøevše pak vinaøi, rozmlouvali mezi sebou, økouce: Tentoꜜ jest dìdic; pojïte, zabijme jej, aby naše bylo dìdictví. 15 A vystrèivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy uèiní jim Pán vinice? 16 Pøijde a vyhladí vinaøe ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, øekli: Odstup to. 17 A on pohledìv na nì, øekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dìlníci, ten uèinìn jest v hlavu úhelní. 18 Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potøeꜜ jej. 19 I hledali pøední knìží a zákoníci, jak by naò vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozumìli, že by na nì mluvil podobenství to. 20 Tedy ukládajíce o nìm, poslali špehéøe, kteøíž by se spravedlivými èinili, aby ho polapili v øeèi, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu. 21 I otázali se ho oni, økouce: Mistøe víme, že právì mluvíš a uèíš, a nepøijímáš osoby, ale v pravdì cestì Boží uèíš. 22 Sluší-li nám daò dávati císaøi, èili nic? 23 Ale Ježíš rozumìje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte? 24 Ukažte mi peníz. Èí má obraz a nápis? I odpovìdìvše, øekli: Císaøùv. 25 On pak øekl jim: Dejtež tedy, co jest císaøova, císaøi, a což jest Božího, Bohu. 26 I nemohli ho za slovo popadnouti pøed lidem, a divíce se odpovìdi jeho, umlkli. 27 Pøistoupivše pak nìkteøí z saduceù, (kteøíž odpírají býti vzkøíšení,) otázali se ho, 28 Økouce: Mistøe, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr nìèí umøel, maje manželku, a umøel by bez dìtí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símì bratru svému. 29 I bylo sedm bratøí, a první pojav ženu, umøel bez dìtí. 30 I pojal ji druhý, a umøel i ten bez dìtí. 31 A tøetí pojal ji, též i všech tìch sedm, a nezùstavivše semene, zemøeli. 32 Nejposléze po všech umøela i žena. 33 Protož pøi vzkøíšení kterého z nich bude manželka, ponìvadž sedm jich mìlo ji za manželku? 34 A odpovídaje, øekl jim Ježíš: Synové tohoto svìta žení se a vdávají. 35 Ale ti, kteøíž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho vìku a vzkøíšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati. 36 Nebo ani umírati více nebudou moci, andìlùm zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, ponìvadž jsou synové vzkøíšení. 37 A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal pøi onom køi, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým. 38 Bùhꜜ pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi. 39 Tedy odpovìdìvše nìkteøí z zákoníkù, øekli: Mistøe, dobøe jsi povìdìl. 40 I neodvážili se jeho na nic více tázati. 41 On pak øekl jim: Kterak nìkteøí praví Krista býti synem Davidovým? 42 A sám David praví v knihách Žalmových: Øekl Pán Pánu mému: Seï na pravici mé, 43 Ažꜜ i položím nepøátely tvé v podnož noh tvých. 44 Ponìvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest? 45 I øekl uèedlníkùm svým pøede vším lidem: 46 Varujte se od zákoníkù, kteøíž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a pøední stolice v školách a první místo na veèeøích, 47 Kteøíž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiꜜ vezmou tìžší odsouzení.