1 Povìdìl jim také i podobenství, kterak by potøebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati, 2 Øka: Byl jeden soudce v mìstì jednom, kterýž se Boha nebál a èlovìka nestydìl. 3 Byla pak vdova jedna v témž mìstì. I pøišla k nìmu, økuci: Pomsti mne nad protivníkem mým. 4 A on nechtìl za dlouhý èas. Ale potom øekl sám v sobì: Aè se Boha nebojím, a èlovìka nestydím, 5 Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy pøijduci, neuhanìla mne. 6 I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý. 7 A což by pak Bùh nepomstil volených svých, volajících k nìmu dnem i nocí, aèkoli i prodlévá jim? 8 Pravímꜜ vám, žeꜜ jich brzo pomstí. Ale když pøijde Syn èlovìka, zdaliž nalezne víru na zemi? 9 I øekl také k nìkterým, kteøíž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobì za nic nevážíce, podobenství toto: 10 Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán. 11 Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, dìkuji tobì, že nejsem jako jiní lidé, dráèi, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán. 12 Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech vìcí, kterýmiž vládnu. 13 Publikán pak zdaleka stoje, nechtìl ani oèí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, øka: Bože, buï milostiv mnì høíšnému. 14 Pravímꜜ vám: Odšel tento, ospravedlnìn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen. 15 Pøinášeli také k nìmu i nemluvòátka, aby se jich dotýkal. To vidìvše uèedlníci, pøimlouvali jim. 16 Ale Ježíš svolav je, øekl: Nechte dítek, aꜜ jdou ke mnì, a nebraòte jim, nebo takovýchꜜ jest království Boží. 17 Amen pravím vám: Kdož by koli nepøijal království Božího jako dítì, nevejdeꜜ do nìho. 18 I otázalo se ho jedno kníže, øka: Mistøe dobrý, co èinì, život vìèný obdržím? 19 I øekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bùh. 20 Však umíš pøikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš køivého svìdectví, cti otce svého i matku svou. 21 On pak øekl: Toho všeho ostøíhal jsem od své mladosti. 22 Slyšav to Ježíš, øekl mu: Ještìꜜ se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojï, následuj mne. 23 On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi. 24 A vidìv jej Ježíš zarmouceného, øekl: Aj, jak nesnadnì ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou! 25 Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího. 26 Tedy øekli ti, kteøíž to slyšeli: I kdož mùže spasen býti? 27 A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha. 28 I øekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou. 29 On pak øekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dùm, neb rodièe, neb bratøí, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží, 30 Aby nevzal v tomto èasu mnohem více, v budoucím pak vìku míti bude život vìèný. 31 Tedy pojav Ježíš dvanácte, øekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníꜜ se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu èlovìka. 32 Nebo vydán bude pohanùm, a bude posmíván, a zlehèen i uplván. 33 A ubièujíce, zamordují jej, ale on tøetího dne z mrtvých vstane. 34 Oni pak tomu nic nerozumìli, a bylo slovo to skryto pøed nimi, aniž vìdìli, co se pravilo. 35 I stalo se, když se pøibližoval k Jericho, slepý jeden sedìl podle cesty, žebøe. 36 A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo? 37 I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde. 38 I zvolal, øka: Ježíši, synu Davidùv, smiluj se nade mnou! 39 A ti, kteøíž napøed šli, pøimlouvali mu, aby mlèal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidùv, smiluj se nade mnou! 40 Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobì pøivésti. A když se pøibližoval, otázal se ho, 41 Øka: Co chceš, aꜜ tobì uèiním? On pak dí: Pane, aꜜ vidím. 42 A Ježíš øekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tì uzdravila. 43 A ihned prohlédl, a šel za ním, velebì Boha. A všecken lid vidìv to, vzdal chválu Bohu.