1 Tedy øekl uèedlníkùm: Není možné, aby nepøišla pohoršení, ale bìda tomu, skrze kohož pøicházejí. 2 Lépe by mu bylo, aby žernov oslièí vložen byl na hrdlo jeho, a uvržen byl do moøe, nežli by pohoršil jednoho z tìchto malièkých. 3 Šetøte se. Zhøešil-li by pak proti tobì bratr tvùj, potresci ho, a bude-liꜜ toho želeti, odpusꜜ mu. 4 A byꜜ pak sedmkrát za den zhøešil proti tobì, a sedmkrát za den obrátil se k tobì, øka: Žel mi toho, odpusꜜ mu. 5 I øekli apoštolé Pánu: Pøispoø nám víry. 6 I dí Pán: Kdybyste mìli víru jako zrno horèièné, øekli byste této moruši: Vykoøeò se a pøesaï se do moøe, a uposlechla by vás. 7 Nebo kdo jest z vás, maje služebníka, ješto oøe aneb pase dobytek, aby jemu, když by se s pole navrátil, hned øekl: Pojï a seï za stùl? 8 Ale zdali radìji nedí jemu: Pøiprav, aꜜ poveèeøím, a opáše se, služ mi, až se najím a napím, a potom i ty jez a pij? 9 Zdali dìkuje služebníku tomu, že uèinil to, což mu rozkázal? Nezdá mi se. 10 Tak i vy, když uèiníte všecko, což vám pøikázáno, rcete: Služebníci neužiteèní jsme. Což jsme povinni byli uèiniti, uèinili jsme. 11 I stalo se, když se bral do Jeruzaléma, že šel skrze Samaøí a Galilei. 12 A když vcházel do jednoho mìsteèka, potkalo se s ním deset mužù malomocných, kteøížto stáli zdaleka. 13 A pozdvihše hlasu, øekli: Ježíši pøikazateli, smiluj se nad námi. 14 Kteréžto on uzøev, øekl jim: Jdouce, ukažte se knìžím. I stalo se, když šli, že oèištìni jsou. 15 Jeden pak z nich uzøev, že jest uzdraven, navrátil se s velikým hlasem, velebì Boha. 16 A padl na tváø k nohám jeho, díky èinì jemu. A ten byl Samaritán. 17 I odpovìdìv Ježíš, øekl: Zdaliž jich deset není oèištìno? A kdež jest jich devìt? 18 Nenalezli se k tomu, aby pøijdouce, chválu Bohu vzdali, jediné cizozemec tento? 19 I øekl jemu: Vstana, jdi, víra tvá tì uzdravila. 20 Otázán pak jsa od zákoníkù, kdy pøijde království Boží, odpovìdìl jim a øekl: Nepøijdeꜜ království Boží patrnì. 21 Aniž øeknou: Aj, tuto, aneb aj, tamto. Nebo aj, království Boží jestiꜜ mezi vámi. 22 I øekl uèedlníkùm: Pøijdou dnové, že budete žádati vidìti jeden den Syna èlovìka, a neuzøíte. 23 A dìjíꜜ vám: Aj, zde, hle, tamto. Nechoïte, ani následujte. 24 Nebo jakožto blesk blýskající se z jedné krajiny, kteráž pod nebem jest, až do druhé, kteráž též pod nebem jest, svítí, tak bude i Syn èlovìka ve dni svém. 25 Ale nejprve musí mnoho trpìti, a potupen býti od národu tohoto. 26 A jakož se dálo za dnù Noé, tak bude i za dnù Syna èlovìka. 27 Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémžto Noé všel do korábu; i pøišla potopa, a zahladila všecky. 28 A též podobnì, jako se stalo ve dnech Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, štìpovali, stavìli. 29 Ale dne toho, když vyšel Lot z Sodomy, pršel oheò s sirou s nebe, a zahladil všecky. 30 Takꜜ nápodobnì bude v ten den, když se Syn èlovìka zjeví. 31 V ten èas kdo by byl na støeše, a nádobí jeho v domu, nesstupuj, aby je pobral; a kdo na poli, též nevracuj se zase. 32 Pomnìte na Lotovu ženu. 33 Nebo kdož by koli hledal život svùj zachovati, ztratíꜜ jej; a kdož by jej koli ztratil, obživíꜜ jej. 34 Pravímꜜ vám: V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštìn. 35 Dvì budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštìna. 36 Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštìn. 37 I odpovìdìvše, øekli jemu: Kde, Pane? On pak øekl jim: Kdežꜜ bude tìlo, tamꜜ se shromáždí i orlice.