1 Pravil pak i k uèedlníkùm svým: Èlovìk jeden byl bohatý, kterýž mìl šafáøe; a ten obžalován jest pøed ním, jako by mrhal statek jeho. 2 I povolav ho, øekl jemu: Což to slyším o tobì? Vydej poèet z vladaøství svého, neb již nebudeš moci déle vládnouti. 3 I dí vladaø sám v sobì: Co uèiním? Teï pán mùj odjímá ode mne vladaøství. Kopati nemohu, žebrati se stydím. 4 Vím, co uèiním, aby, když budu zbaven vladaøství, pøijali mne do svých domù. 5 I zavolav jednoho každého dlužníka pána svého, øekl prvnímu: Jaks mnoho dlužen pánu mému? 6 A on øekl: Sto tun oleje. I øekl mu: Vezmi rejistra svá, a sedna rychle, napiš padesát. 7 Potom druhému øekl: Ty pak jaks mnoho dlužen? Kterýž øekl: Sto korcù pšenice. I dí mu: Vezmi rejistra svá, a napiš osmdesát. 8 I pochválil pán vladaøe nepravého, že sobì opatrnì uèinil. Nebo synové tohoto svìta opatrnìjší jsou, nežli synové svìtla v svých vìcech. 9 I jáꜜ pravím vám: Èiòte sobì pøátely z mamony nepravosti, aby, když byste zhynuli, pøijali vás do vìèných stanù. 10 Kdožꜜ jest vìrný v mále, i ve mnozeꜜ vìrný bude. A kdož v mále jest nepravý, i ve mnozeꜜ nepravý jest. 11 Ponìvadž tedy v mamonì nepravé vìrní jste nebyli, spravedlivého zboží kdo vám svìøí? 12 A když jste v cizím vìrní nebyli, což vašeho jest, kdo vám dá? 13 Nižádný služebník nemùž dvìma pánùm sloužiti. Nebꜜ zajisté jednoho nenávidìti bude, a druhého milovati, aneb jednoho pøídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemùžte Bohu sloužiti a mamonì. 14 Slyšeli pak toto všecko i farizeové, kteøíž byli lakomí, a posmívali se jemu. 15 I dí jim: Vy jste, ješto se sami spravedliví èiníte pøed lidmi, ale Bùhꜜ zná srdce vaše; nebo což jest u lidí vysokého, ohavnost jest pøed Bohem. 16 Zákon a Proroci až do Jana, a od té chvíle království Boží zvìstuje se, a každý se do nìho násilnì tiskne. 17 Snázeꜜ jest zajisté nebi a zemi pominouti, nežli v Zákonì jednomu tytlíku zahynouti. 18 Každý, kdož propustí manželku svou, a jinou pojímá, cizoloží; a kdož propuštìnou od muže pojímá, cizoloží. 19 Byl pak èlovìk jeden bohatý, a obláèel se v šarlat a v kment, a hodoval na každý den stkvostnì. 20 A byl také jeden žebrák, jménem Lazar, kterýžto ležel u vrat jeho vøedovitý, 21 Žádaje nasycen býti z drobtù, kteøíž padali z stolu bohatce. Ale i psi pøicházejíce, lízali vøedy jeho. 22 I stalo se, že ten žebrák umøel, a nesen jest od andìlù do lùna Abrahamova. Umøel pak i bohatec, a pohøben jest. 23 Potom v pekle pozdvih oèí svých, v mukách jsa, uzøel Abrahama zdaleka, a Lazara v lùnu jeho. 24 I zvolav bohatec, øekl: Otèe Abrahame, smiluj se nade mnou, a pošli Lazara, aꜜ omoèí konec prstu svého v vodì, a svlaží jazyk mùj; nebo se muèím v tomto plameni. 25 I øekl mu Abraham: Synu, rozpomeò se, žes ty již vzal dobré vìci své v životì svém, a Lazar též zlé. Nyní pak tento se již tìší, ale ty se muèíš. 26 A nadto nade všecko mezi námi a vámi propast veliká utvrzena jest, aby ti, kteøíž chtí odsud k vám jíti, nemohli, ani odonud k nám pøijíti. 27 I øekl: Ale prosím tebe, Otèe, abys ho poslal do domu otce mého. 28 Neboꜜ mám pìt bratrù. Aꜜ jim svìdèí, aby i oni nepøišli do tohoto místa muk. 29 I øekl jemu Abraham: Majíꜜ Mojžíše a Proroky, nechꜜ jich poslouchají. 30 A on øekl: Nic, otèe Abrahame, ale kdyby kdo z mrtvých šel k nim, budou pokání èiniti. 31 I øekl mu: Ponìvadž Mojžíše a Prorokù neposlouchají, aniž byꜜ kdo z mrtvých vstal, uvìøí jemu.