1 Pøibližovali se pak k nìmu všickni publikáni a høíšníci, aby ho slyšeli. 2 I reptali farizeové a zákoníci, økouce: Tento høíšníky pøijímá a jí s nimi. 3 I povìdìl jim podobenství toto, øka: 4 Kdyby nìkdo z vás mìl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji? 5 A nalezna, jistì by ji vložil na ramena svá s radostí. 6 A pøijda domù, svolal by pøátely a sousedy, øka jim: Spolu radujte se se mnou, neb jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula. 7 Pravímꜜ vám, že tak jest radost v nebi nad jedním høíšníkem pokání èinícím vìtší, nežli nad devadesáti devíti spravedlivými, kteøíž nepotøebují pokání. 8 Aneb žena nìkterá mající grošù deset, ztratila-li by jeden groš, zdaliž nezažže svíce, a nemete domu, a nehledá pilnì, dokudž nenalezne? 9 A když nalezne, svolá pøítelkynì a sousedy, økuci: Spolu radujte se se mnou, neb jsem nalezla groš, kterýž jsem byla ztratila. 10 Takꜜ pravím vám, že jest radost pøed andìly Božími nad jedním høíšníkem pokání èinícím. 11 Øekl také Ježíš: Èlovìk jeden mìl dva syny. 12 Z nichž mladší øekl otci: Otèe, dej mi díl statku, kterýž mnì náleží. I rozdìlil jim statek. 13 A po nemnohých dnech, shromáždiv sobì všecko mladší syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svùj, živ jsa prostopášnì. 14 A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajinì té, a on poèal nouzi trpìti. 15 I všed, pøídržel se jednoho mìštìnína krajiny té; a on jej poslal do vsi své, aby pásl vepøe. 16 I žádal nasytiti bøicho své mlátem, kteréž svinì jedly, a žádný nedával jemu. 17 On pak pøišed sám k sobì, øekl: Aj, jak mnozí èeledínové u otce mého hojnost mají chleba, a já tuto hladem mru! 18 Vstana, pùjdu k otci svému, a dím jemu: Otèe, zhøešil jsem proti nebi a pøed tebou, 19 A již více nejsem hoden slouti syn tvùj. Ale uèiò mne jako jednoho z èeledínù svých. 20 I vstav, šel k otci svému. A když ještì opodál byl, uzøel jej otec jeho, a milosrdenstvím hnut jsa, pøibìh, padl na šíji jeho, a políbil ho. 21 I øekl jemu syn: Otèe, zhøešil jsem proti nebi a pøed tebou, a jižꜜ nejsem hoden slouti syn tvùj. 22 I øekl otec služebníkùm svým: Pøineste roucho to první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy. 23 A pøivedouce tele tuèné, zabijte, a hodujíce, buïme veseli. 24 Nebo tento syn mùj byl umøel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I poèali veseli býti. 25 Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se pøibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se. 26 I povolav jednoho z služebníkù svých, otázal se ho, co by to bylo. 27 A on øekl jemu: Bratr tvùj pøišel, i zabil otec tvùj tuèné tele, že ho zdravého pøijal. 28 I rozhnìval se on, a nechtìl tam vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho. 29 A on odpovìdìv, øekl otci: Aj, tolik let sloužím tobì, a nikdy jsem pøikázání tvého nepøestoupil, avšak nikdy jsi mi nedal ani kozelce, abych také s pøáteli svými vesel pobyl. 30 Ale když syn tvùj tento, kterýž prožral statek tvùj s nevìstkami, pøišel, zabils jemu tele tuèné. 31 A on øekl mu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky vìci mé jsou tvé. 32 Ale hodovati a radovati se náleželo. Nebo bratr tvùj tento byl umøel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.