1 I stalo se, když všel Ježíš do domu jednoho knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetøili ho. 2 A aj, èlovìk jeden vodnotelný byl pøed ním. 3 I odpovìdìv Ježíš, dí zákoníkùm a farizeùm, øka: Sluší-li v sobotu uzdravovati? 4 A oni mlèeli. Tedy on dosáh jeho, uzdravil a propustil. 5 A odpovìdìv k nim øekl: Èí z vás osel anebo vùl upadl by do studnice, a ne ihned by ho vytáhl v den sobotní? 6 I nemohli jemu na to odpovìdíti. 7 Povìdìl také i ku pozvaným podobenství, (spatøiv to, kterak sobì pøední místa vyvolovali,) øka k nim: 8 Kdybys byl od nìkoho pozván na svadbu, nesedej na pøedním místì, aꜜ by snad vzácnìjší nežli ty nebyl pozván od nìho. 9 A pøijda ten, kterýž tebe i onoho pozval, øekl by tobì: Dej tomuto místo. A tehdy poèal bys s hanbou na posledním místì sedìti. 10 Ale když bys byl pozván, jda, posaï se na posledním místì. A kdyby pøišel ten, kterýž tebe pozval, aby øekl tobì: Pøíteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu pøed spolustolícími. 11 Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen. 12 Pravil také i tomu, kterýž ho byl pozval: Když èiníš obìd nebo veèeøi, nezov pøátel svých, ani bratøí svých, ani sousedù bohatých, aꜜ by snad i oni zase nezvali tebe, a mìl bys odplatu. 13 Ale když èiníš hody, povolej chudých, chromých, kulhavých, slepých, 14 A blahoslavený budeš. Neboꜜ nemají, odkud by odplatili tobì, ale budeꜜ odplaceno pøi vzkøíšení spravedlivých. 15 I uslyšav to jeden z pøísedících, øekl jemu: Blahoslavený jest, kdož jí chléb v království Božím. 16 On pak øekl jemu: Èlovìk jeden uèinil veèeøi velikou, a pozval mnohých. 17 I poslal služebníka svého v hodinu veèeøe, aby øekl pozvaným: Pojïte, nebo již pøipraveno jest všecko. 18 I poèali se všickni spolu vymlouvati. První øekl jemu: Ves jsem koupil, a musím vyjíti a ohledati jí; prosím tebe, vymluv mne. 19 A druhý øekl: Patero spøežení volù koupil jsem, a jdu, abych jich zkusil; prosím tebe, vymluv mne. 20 A jiný dí: Ženu jsem pojal, a protož nemohu pøijíti. 21 I navrátiv se služebník, zvìstoval tyto vìci pánu svému. Tedy rozhnìvav se hospodáø, øekl služebníku svému: Vyjdi rychle na rynky a na ulice mìsta, a chudé, i chromé, i kulhavé, a slepé uveï sem. 22 I øekl služebník: Pane, stalo se, jakož jsi rozkázal, a ještìꜜ místo jest. 23 Tedy øekl pán služebníku: Vyjdiž na cesty a mezi ploty, a pøinuꜜ vjíti, aꜜ se naplní dùm mùj. 24 Nebo pravímꜜ vám, že žádný z mužù tìch, kteøíž pozváni byli, neokusí veèeøe mé. 25 Šli pak mnozí zástupové s ním. A on obrátiv se, øekl jim: 26 Jde-li kdo ke mnì, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateøe, i ženy, i dìtí, i bratøí, i sestr, ano i té duše své, nemùž býti mým uèedlníkem. 27 A kdožkoli nenese køíže svého, a jde za mnou, nemùž býti mým uèedlníkem. 28 Nebo kdo z vás jest, chtìje stavìti vìži, aby prve sedna, nepoèetl nákladu, bude-li míti dosti k dokonání toho díla? 29 Aby snad, když by položil grunt, a nemohl dokonati, nepøišlo na to, že všickni to vidouce, poèali by se jemu posmívati, 30 Økouce: Tento èlovìk poèal stavìti, a nemohl dokonati. 31 Anebo který král bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prve nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti nìmu? 32 Sic jinak, když ještì podál od nìho jest, pošle posly k nìmu, žádaje toho, což by bylo ku pokoji. 33 Tak zajisté každý z vás, kdož se neodøekne všech vìcí, kterýmiž vládne, nemùž býti mým uèedlníkem. 34 Dobráꜜ jest sùl. Pakli sùl bude zmaøena, èím bude napravena? 35 Ani do zemì, ani do hnoje se nehodí; ale vyvržena bude ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.