1 I stalo se, když byl na jednom místì, modle se, že když pøestal, øekl k nìmu jeden z uèedlníkù jeho: Pane, nauè nás modliti se, jako i Jan uèil uèedlníky své. 2 I øekl jim: Když se modlíte; øíkejte: Otèe náš, jenž jsi v nebesích, posvìꜜ se jméno tvé. Pøijï království tvé. Buï vùle tvá, jako v nebi tak i na zemi. 3 Chléb náš vezdejší dávej nám každého dne. 4 I odpusꜜ nám høíchy naše, nebo i my odpouštíme všelikému vinníku našemu. A neuvoï nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. 5 I øekl k nim: Kdo z vás bude míti pøítele, a pùjde k nìmu o pùlnoci, a dí jemu: Pøíteli, pùjè mi tøí chlebù. 6 Nebo pøítel mùj pøišel s cesty ke mnì, a nemám, co bych pøedložil pøed nìj. 7 A on vnitø jsa, odpovìdìl by, øka: Neèiò mi nevole, neb jsou již dveøe zavøíny, a dítky mé se mnou jsou v pokoji. Nemohuꜜ vstáti a dáti tobì. 8 Pravím vám: Aèꜜ nedá jemu, vstana, protože jest pøítel jeho, ale však pro nezbednost jeho vstana, dá jemu, kolikožkoli potøebuje. 9 I jáꜜ pravím vám: Proste, a budeꜜ vám dáno; hledejte, a naleznete; tlucte, a budeꜜ vám otevøíno. 10 Neb každý, kdož prosí, béøe; a kdož hledá, nalézá; a tomu, kdož tluèe, bude otevøíno. 11 Kterého pak z vás otce prosil by syn za chléb, zdali kamene podá jemu? Aneb za rybu, zdali místo ryby dá jemu hada? 12 Aneb prosil-li by za vejce, zdali podá jemu štíra? 13 Ponìvadž tedy vy, zlí jsouce, umíte dobré dary dávati dìtem svým, èím více Otec váš nebeský dá Ducha svatého tìm, kteøíž ho prosí? 14 I vymítal Ježíš ïábelství, a to bylo nìmé. Stalo se pak, když vyšlo ïábelství, že mluvil nìmý. I divili se zástupové. 15 Ale nìkteøí z nich pravili: V Belzebubu, knížeti ïábelském, vymítá ïábly. 16 A jiní pokoušejíce ho, znamení s nebe hledali od nìho. 17 Ale on znaje myšlení jejich, øekl jim: Každé království samo v sobì rozdìlené pustne, a dùm na dùm padá. 18 Jestližeꜜ jest pak i satan proti sobì rozdìlen, kterakž stane království jeho? Nebo pravíte, že já v Belzebubu vymítám ïábly. 19 Jestliže já v Belzebubu vymítám ïábly, synové vaši v kom vymítají? Protož oni soudcové vaši budou. 20 Pakliꜜ prstem Božím vymítám ïábly, jistìꜜ jest pøišlo k vám království Boží. 21 Když silný odìnec ostøíhá sínì své, v pokoji jsou všecky vìci, kteréž má. 22 Pakli by silnìjší než on pøijda, pøemohl jej, všecka odìní jeho odejme, v nìž úfal, a loupeže jeho rozdìlí. 23 Kdožꜜ není se mnou, proti mnì jest; a kdož neshromažïuje se mnou, rozptylujeꜜ. 24 Když neèistý duch vyjde od èlovìka, chodí po místech suchých, hledaje odpoèinutí. A nenalezna, dí: Vrátím se do domu svého, odkudž jsem vyšel. 25 A pøijda, nalezne jej vymetený a ozdobený. 26 I jde, a pøijme k sobì jiných sedm duchù horších sebe, a vejdouce, pøebývají tam. I jsou poslední vìci èlovìka toho horší nežli první. 27 I stalo se, když on to mluvil, pozdvihši hlasu jedna žena z zástupu, øekla jemu: Blahoslavený život, kterýž tebe nosil, a prsy, kterýchž jsi požíval. 28 A on øekl: Ovšem pak blahoslavení, kteøíž slyší slovo Boží a ostøíhají jeho. 29 A když se zástupové scházeli, poèal praviti: Pokolení toto nešlechetné jest. Znamení vyhledává, a znamení jemu nebude dáno, než znamení Jonáše proroka. 30 Nebo jakož Jonáš uèinìn byl znamením Ninivitským, takꜜ bude i Syn èlovìka pokolení tomuto. 31 Královna od poledne stane na soudu s muži pokolení tohoto, a odsoudí je. Nebo pøijela od konèin zemì, aby slyšela moudrost Šalomounovu, a aj, více než Šalomoun tuto! 32 Muži Ninivitští povstanou na soudu s pokolením tímto, a odsoudí je. Nebo èinili pokání k kázání Jonášovu, a aj, více nežli Jonáš tuto! 33 Žádný rozsvítì svíci, nepostaví jí do skrýše, ani pod kbelec, ale na svícen, aby ti, kteøíž vcházejí, svìtlo vidìli. 34 Svíce tìla tvého jest oko tvé. Když by tedy oko tvé sprostné bylo, i tìlo tvé všecko bude svìtlé; a pakliꜜ bude nešlechetné, takéꜜ i tìlo tvé tmavé bude. 35 Viziž tedy, aby svìtlo, kteréž jest v tobì, nebylo tmou. 36 Pakli celé tìlo tvé svìtlé bude, nemaje žádné èástky tmavé, budeꜜ všecko tak svìtlé, že tì jako svíce bleskem osvítí. 37 A mezi tím když on mluvil, prosil ho jeden farizeus, aby obìdval u nìho. A všed, posadil se za stùl. 38 Farizeus pak vidìv to, podivil se, že se neumyl pøed obìdem. 39 I øekl Pán k nìmu: Nyní vy farizeové povrchu konvice a mísy èistíte, ale to, což vnitø jest v vás, plno jest loupeže a nešlechetností. 40 Blázni, zdaliž ten, kterýž uèinil, což zevnitø jest, neuèinil také i toho, což jest vnitø? 41 Ale však i z toho, což máte, dávejte almužnu, a aj, všecky vìci vaše èisté budou. 42 Ale bìda vám farizeùm, kteøíž desátky dáváte z máty a z routy a ze všeliké byliny, ale opouštíte soud a lásku Boží; ješto tyto vìci mìli jste èiniti, a onìch neopouštìti. 43 Bìda vám farizeùm, nebo milujete první místa v školách a pozdravování na trzích. 44 Bìda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, nebo jste jako hrobové nepatrní, po nichž lidé chodíce, nevìdí o tom, co tam jest. 45 I odpovìdìv jeden z zákoníkù, øekl jemu: Mistøe, tyto vìci mluvì, i nám také lehkost èiníš. 46 A on øekl: I vám zákoníkùm bìda, nebo obtìžujete lidi bøemeny nesnesitelnými, a sami se tìch bøemen jedním prstem nedotýkáte. 47 Bìda vám, jenž vzdìláváte hroby prorocké, kteréž otcové vaši zmordovali. 48 A tak osvìdèujete a potvrzujete skutkù otcù vašich. Nebo oni zajisté zmordovali jsou je, vy pak vzdìláváte hroby jejich. 49 Protož i Moudrost Boží øekla: Pošliꜜ k nim proroky a apoštoly, a z tìch nìkteré mordovati budou, a jiné vyhánìti, 50 Aby požádáno bylo od tohoto pokolení krve všech prorokù, kteráž vylita jest od ustanovení svìta, 51 Od krve Abelovy až do krve Zachariášovy, kterýž zahynul mezi oltáøem a chrámem. Jistì, pravím vám, požádáno bude od pokolení tohoto. 52 Bìda vám zákoníkùm, nebo jste vzali klíè umìní; sami jste nevešli, a tìm, kteøíž vcházeli, zbránili jste. 53 A když jim to mluvil, poèali zákoníci a farizeové pøísnì jemu odpírati, a k mnohým øeèem pøíèiny jemu dávati, 54 Ukládajíce o nìm, a hledajíce popadnouti nìco z úst jeho, aby jej obžalovali.