1 I stalo se v druhou sobotu, že šel Ježíš skrze obilí. I trhali uèedlníci jeho klasy, a rukama vymínajíce, jedli. 2 Tehdy nìkteøí z farizeù øekli jim: Proè to èiníte, èehož nesluší èiniti v svátky? 3 I odpovìdìv Ježíš, øekl jim: Což jste ani toho neètli, co jest uèinil David, když laènìl, on i ti, kteøíž s ním byli? 4 Kterak všel do domu Božího, a chleby posvátné vzal a jedl, a dal i tìm, kteøíž s ním byli, jichžto nenáleží jísti než toliko samým knìžím? 5 I øekl jim: Že jest Syn èlovìka pánem také i dne sváteèního. 6 Stalo se pak i v jiný den sváteèní, že všel do školy Ježíš, a uèil. A byl tu èlovìk, jehož pravá ruka byla uschlá. 7 I šetøili ho zákoníci a farizeové, bude-li v sobotu uzdravovati, aby nalezli, èím by jej obžalovali. 8 Ale on znal pøemyšlování jich. I dí èlovìku, kterýž mìl ruku uschlou: Vstaò, a stùj v prostøedku. A on vstav, i stál. 9 Tedy øekl k nim Ježíš: Otíži se vás na jednu vìc: Sluší-li v sobotu dobøe èiniti? duši zachovati, èili zatratiti? 10 A pohledìv na nì na všecky vùkol, dí èlovìku: Vztáhni ruku svou. A on uèinil tak. I navrácena jest k zdraví ruka jeho a byla jako druhá. 11 Oni pak naplnìni jsou hnìvivou nemoudrostí, a rozmlouvali mezi sebou, co by uèiniti mìli Ježíšovi. 12 I stalo se v tìch dnech, vyšel Ježíš na horu k modlení. I byl tam pøes noc na modlitbì Boží. 13 A když byl den, povolal uèedlníkù svých, a vyvolil z nich dvanácte, kteréž i apoštoly nazval. 14 (Šimona, kterémuž také dal jméno Petr, a Ondøeje bratra jeho, Jakuba a Jana, Filipa a Bartolomìje, 15 Matouše a Tomáše, Jakuba syna Alfeova, a Šimona, kterýž slove Zelótes, 16 Judu bratra Jakubova, a Jidáše Iškariotského, kterýž pak byl zrádce.) 17 I sstoupiv s nimi s hory, stál na místì polním, a zástup uèedlníkù jeho, a množství veliké lidu ze všeho Judstva i z Jeruzaléma, i z Týru i z Sidonu, jenž pøi moøi jsou, kteøíž byli pøišli, aby jej slyšeli a uzdraveni byli od neduhù svých, 18 I kteøíž trápeni byli od duchù neèistých. A byli uzdravováni. 19 A všecken zástup hledal se ho dotknouti; nebo moc z nìho vycházela, a uzdravovala všecky. 20 A on pozdvih oèí svých na uèedlníky, pravil: Blahoslavení chudí, nebo vaše jest království Boží. 21 Blahoslavení, kteøíž nyní laèníte, nebo nasyceni budete. Blahoslavení, kteøíž nyní plaèete, nebo smáti se budete. 22 Blahoslavení budete, když vás nenávidìti budou lidé, a když vás vyobcují, a hanìti budou, a vyvrhou jméno vaše jakožto zlé, pro Syna èlovìka. 23 Radujte se v ten den a veselte se, nebo aj, odplata vaše mnohá jest v nebesích. Takꜜ jsou zajisté èinívali prorokùm otcové jejich. 24 Ale bìda vám bohatým, nebo vy již máte potìšení své. 25 Bìda vám, kteøíž jste nasyceni, nebo laènìti budete. Bìda vám, kteøíž se nyní smìjete, nebo kvíliti a plakati budete. 26 Bìda vám, když by dobøe o vás mluvili všickni lidé; nebo tak jsou èinívali falešným prorokùm otcové jejich. 27 Ale vámꜜ pravím, kteøíž slyšíte: Milujte nepøátely vaše, dobøe èiòte tìm, kteøíž vás nenávidí, 28 Dobroøeète tìm, kteøíž vás proklínají, a modlte se za ty, kteøíž vám bezpráví èiní. 29 A udeøil-li by tebe kdo v líce jedno, nasaï mu i druhého, a tomu, kterýž tobì odjímá plášꜜ, také i suknì nebraò. 30 Každému pak prosícímu tebe dej, a od toho, jenž béøe tvé vìci, zase nežádej. 31 A jakž chcete, aby vám lidé èinili, i vy jim též podobnì èiòte. 32 Nebo jestliže milujete ty, kteøíž vás milují, jakou míti budete milost? Nebo i høíšníci milují ty, od nichž milováni bývají. 33 A budete-li dobøe èiniti tìm, kteøíž vám dobøe èiní, jakou máte milost? Však i høíšníci totéž èiní. 34 A budete-li pùjèovati tìm, od kterýchž se nadìjete zase vzíti, jakou máte milost? Však i høíšníci høíšníkùm pùjèují, aby tolikéž zase vzali. 35 Protož milujte nepøátely vaše, a dobøe èiòte, a pùjèujte, nic se odtud nenadìjíce, a budeꜜ odplata vaše mnohá, a budete synové Nejvyššího. Nebo on dobrotivý jest i k nevdìèným a zlým. 36 Protož buïte milosrdní, jako i Otec váš milosrdný jest. 37 Nesuïte, a nebudete souzeni. Nepotupujte, a nebudete potupeni. Odpouštìjte, a budeꜜ vám odpuštìno. 38 Dávejte, a budeꜜ vám dáno. Míru dobrou, natlaèenou, a natøesenou, a osutou dadíꜜ v lùno vaše; touž zajisté mìrou, kterouž mìøíte, bude vám odmìøeno. 39 Povìdìl jim také i podobenství: Zdali mùže slepý slepého vésti? Zdaž oba do jámy neupadnou? 40 Neníꜜ uèedlník nad mistra svého, ale dokonalý bude každý, bude-li jako mistr jeho. 41 Což pak vidíš mrvu v oku bratra svého, a bøevna, kteréž jest v tvém vlastním oku, neznamenáš? 42 Aneb kterak mùžeš øíci bratru svému: Bratøe, nechaꜜ vyvrhu mrvu z oka tvého, sám v oku svém bøevna nevida? Pokrytèe, vyvrz prve bøevno z oka svého, a tehdy prohlédneš, abys vyòal mrvu, kteráž jest v oku bratra tvého. 43 Neboꜜ není ten strom dobrý, kterýž nese ovoce zlé, aniž jest strom zlý, kterýž nese ovoce dobré. 44 Každý zajisté strom po svém vlastním ovoci bývá poznán; nebo nesbírají s trní fíkù, ani s hloží sbírají hroznù. 45 Dobrý èlovìk z dobrého pokladu srdce svého vynáší dobré, a zlý èlovìk ze zlého pokladu srdce svého vynáší zlé. Nebo z hojnosti srdce mluví ústa jeho. 46 Co pak mi øíkáte: Pane, Pane, a neèiníte, což pravím? 47 Každý kdož pøichází ke mnì, a slyší slovo mé, a zachovává je, ukáži vám, komu by podoben byl. 48 Podoben jest èlovìku stavìjícímu dùm, kterýž kopal hluboko, a založil grunty v skále. A když se stala povodeò, oboøila se øeka na dùm ten, ale nemohla jím pohnouti, nebo byl založen na skále. 49 Ale kdož slyší a neèiní, podoben jest èlovìku, kterýž staví dùm svùj na zemi bez gruntu. Na kterýžto oboøila se øeka, a on hned padl, i stal se pád domu toho veliký.