1 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, øka: 2 Pøikaž synùm Izraelským, aꜜ pøinesou tobì oleje olivového, èistého, vytlaèeného, k svícení, aby lampy ustaviènì rozsvìcovány byly. 3 Pøed oponou svìdectví v stánku úmluvy zpoøádá je Aron, aby hoøely od veèera až do jitra pøed Hospodinem vždycky. Toꜜ bude ustanovení vìèné v národech vašich. 4 Na svícen èistý rozstavovati bude lampy pøed Hospodinem vždycky. 5 A vezma mouky bìlné, upeèeš z ní dvanácte koláèù; jeden každý koláè bude ze dvou desetin efi. 6 A rozkladeš je dvìma øady, šest v øadu jednom, na stole èistém pøed Hospodinem. 7 Dáš také na každý øad kadidla èistého, aby bylo za každý chléb ten kouøení pamìtné v obìt ohnivou Hospodinu. 8 Každého dne sobotního klásti budete je øadem pøed Hospodinem vždycky, berouce je od synù Izraelských smlouvou vìènou. 9 I budou Aronovi a synùm jeho, kteøížto jísti budou je na místì svatém; nebo nejsvìtìjší vìc jest jim z obìtí ohnivých Hospodinových právem vìèným. 10 Vyšel pak syn ženy Izraelské, kteréhož mìla s mužem Egyptským, mezi syny Izraelskými, a vadili se v staních syn ženy té Izraelské s mužem Izraelským. 11 I zloøeèil syn ženy té Izraelské a rouhal se jménu Božímu. Tedy pøivedli ho k Mojžíšovi. (Jméno pak matky jeho bylo Salumit, dcera Dabri, z pokolení Dan.) 12 A dali jej do vìzení, až by jim bylo oznámeno, co s ním Bùh káže uèiniti. 13 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, øka: 14 Vyveï toho ruhaèe ven z stanù, a nechaꜜ všickni ti, kteøíž slyšeli, vloží ruce na hlavu jeho, a všecken lid aꜜ ho ukamenuje. 15 Mluvì pak k synùm Izraelským, díš jim: Kdož by koli zloøeèil Bohu svému, poneseꜜ høích svùj. 16 Kdož by zloøeèil jménu Hospodinovu, smrtí umøe, a všecko shromáždìní bez milosti ukamenuje jej. Tak cizí, jako doma zchovaný, když by zloøeèil jménu Hospodinovu, smrtí umøe. 17 Zabil-li by kdo kterého èlovìka, smrtí umøe. 18 Jestliže by pak zabil hovado, navrátí jiné, hovado za hovado. 19 Kdož by pak zohavil bližního svého, vedlé toho, jakž on uèinil, tak se staò jemu: 20 Zlámaní za zlámaní, oko za oko, zub za zub. Jakouž by ohavu uèinil na tìle èlovìka, taková zase uèinìna bude jemu. 21 Kdož by zabil hovado, navrátí jiné, ale kdož by zabil èlovìka, umøe. 22 Jednostejné právo míti budete. Jakož pøíchozímu, tak domácímu stane se; nebo já jsem Hospodin Bùh váš. 23 Tedy mluvil Mojžíš k synùm Izraelským ty vìci. I vyvedli toho ruhaèe ven za stany, a kamením ho zametali. Uèinili, pravím, synové Izraelští vedlé toho, jakož pøikázal Hospodin Mojžíšovi.