1 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, øka: 2 Mluv synùm Izraelským a rci jim: Já jsem Hospodin Bùh váš. 3 Vedlé skutkù zemì Egyptské, v níž jste bydlili, neèiòte, ani podlé skutkù zemì Kananejské, do kteréž já vás uvozuji, èiniti budete, a v ustanoveních jejich nechoïte. 4 Soudy mé èiòte a ustanovení mých ostøíhejte, abyste chodili v nich: Já jsem Hospodin Bùh váš. 5 Ostøíhejte ustanovení mých a soudù mých. Èlovìk ten, kterýž by je èinil, živ bude v nich: Já jsem Hospodin. 6 Nižádný èlovìk k žádné pøítelkyni krevní nepøistupuj k obnažení hanby její: Já jsem Hospodin. 7 Hanby otce svého a matky své neodkryješ; matka tvá jest, neodkryješ hanby její. 8 Hanby ženy otce svého neodkryješ; nebo hanba otce tvého jest. 9 Hanby sestry své, dcery otce svého aneb dcery matky své, kteráž doma zplozena aneb vnì zplozena jest, neodkryješ hanby jejich. 10 Hanby vnuèky své, buï po synu neb dceøi své, neodkryješ; nebo hanba tvá jsou. 11 Hanby dcery manželky otce svého, kteráž jest zplozena od otce tvého, tvá sestra jest, neodkryješ hanby její. 12 Hanby sestry otce svého neodkryješ; nebo krevní pøítelkynì otce tvého jest. 13 Hanby sestry matky své neodkryješ; nebo krevní pøítelkynì matky tvé jest. 14 Hanby bratra otce svého neodkryješ; k manželce jeho nevejdeš, stryna tvá jest. 15 Hanby nevìsty své neodkryješ; manželka jest syna tvého, neodkryješ hanby její. 16 Hanby manželky bratra svého neodkryješ; nebo hanba bratra tvého jest. 17 Hanby ženy a dcery její neodkryješ. Vnuèky její po synu neb po dceøi její nepojmeš, abys odkryl hanbu její; nebo krevní jsou, a nešlechetnost jest. 18 Nevezmeš sobì ženy k ženì první, abys ssoužil ji, odkrývaje hanbu její za života jejího. 19 Také k ženì, když jest v své nemoci neèisté, nepøistoupíš, odkrývaje hanbu její. 20 S manželkou bližního svého nebudeš obcovati, poškvròuje se s ní. 21 Nedopustíš, aby kdo z semene tvého proveden byl skrze oheò modly Moloch, abys nepoškvrnil jména Boha svého: Já jsem Hospodin. 22 Nebudeš obcovati s mužským pohlavím, scházeje se s ním jako s ženou; nebo ohavnost jest. 23 A s žádným hovadem nebudeš obcovati, poškvròuje se s ním; ani žena nepoddá se hovadu, aby s ním obývala; nebo mrzkost jest. 24 A protož nepoškvròujtež se žádnou touto vìcí; nebo tìmito všemi vìcmi poškvrnili se pohané, kteréž já vyvrhu od tváøi vaší. 25 Nebo poškvrnila se zemì, a navštívím nepravost její na ní, a vyvrátí zemì obyvatele své. 26 Ale vy ostøíhejte ustanovení mých a soudù mých, a neèiòte nižádných ohavností tìchto, tak domácí jako pøíchozí, kterýž jest pohostinu u prostøed vás. 27 (Nebo všecky ty ohavnosti èinili lidé zemì té, kteøíž byli pøed vámi, èímž poškvrnìna jest zemì.) 28 Aby nevyvrátila vás zemì, proto že byste jí poškvrnili, jako vyvrátila národ, kterýž byl pøed vámi. 29 Nebo kdož by koli dopustil se nìkteré ze všech ohavností tìch: duše zajisté, kteréž by èinily to, vyhlazeny budou z prostøedku lidu svého. 30 Protož ostøíhejte pøikázání mých, abyste neèinili nièeho z obyèejù ohavných, kteøíž èinìni jsou pøed vámi, aniž sebe jimi poškvròujte: Já jsem Hospodin Bùh váš.