1 I mluvil Hospodin Mojžíšovi, øka: 2 Mluv k Aronovi a synùm jeho i ke všechnìm synùm Izraelským, a rci jim: Tato jest vìc, kterouž pøikázal Hospodin, øka: 3 Kdož by koli z domu Izraelského zabil vola aneb beránka, neb kozu, buï mezi stany, aneb kdož by zabil vnì za stany, 4 A ke dveøím stánku úmluvy nepøivedl by ho, aby obìtoval obìt Hospodinu pøed pøíbytkem Hospodinovým: vinen bude krví, nebo krev vylil; protož vyhlazen bude muž ten z prostøedku lidu svého. 5 Pøivedou tedy synové Izraelští obìti své, kteréž by na poli zabíjeti chtìli, pøivedou je, pravím, k Hospodinu ke dveøím stánku úmluvy, k knìzi, a obìtovati budou obìti pokojné Hospodinu. 6 A pokropí knìz krví na oltáøi Hospodinovu u dveøí stánku úmluvy, a páliti bude tuk u vùni líbeznou Hospodinu. 7 A nikoli více nebudou obìtovati obìtí svých ïáblùm, po nichžto odcházejíce, oni smilní. Zákon tento bude jim vìèný i všechnìm potomkùm jejich. 8 Protož povíš jim: Kdož by koli z domu Izraelského aneb z pøíchozích, kteøíž by pohostinu byli mezi vámi, obìtoval zápal aneb jinou obìt, 9 A ke dveøím stánku úmluvy nepøivedl by jí, aby ji obìtoval Hospodinu; tedy vyhlazen bude èlovìk ten z lidu svého. 10 A kdož by koli z domu Izraelského aneb z pøíchozích, kteøíž jsou pohostinu mezi nimi, jedl jakou krev: postavím tváø svou proti èlovìku tomu, a vyhladím jej z prostøedku lidu jeho. 11 Nebo duše všelikého tìla ve krvi jest, já pak oddal jsem vám ji k oltáøi, k oèišꜜování duší vašich. Nebo sama krev na duši oèišꜜuje. 12 Protož øekl jsem synùm Izraelským: Nižádný z vás nebude jísti krve; ani pøíchozí, kterýž pohostinu jest mezi vámi, nebude krve jísti. 13 A kdož by koli z synù Izraelských aneb z pøíchozích, kteøíž jsou pohostinu mezi vámi, honì, ulovil zvíøe aneb ptáka, což se jísti mùže, tedy vycedí krev jeho a zasype ji prstí. 14 Nebo duše všelikého tìla jest krev jeho, kteráž jest v duši jeho. Protož jsem povìdìl synùm Izraelským: Krve žádného tìla jísti nebudete, nebo duše všelikého tìla jest krev jeho; kdož by koli jedl ji, vyhlazen bude. 15 Kdož by pak koli jedl tìlo mrtvé aneb udávené, buï on doma zrozený aneb pøíchozí: zpéøe roucha svá, a umyje se vodou, a neèistý bude až do veèera, potom pak èistý bude. 16 A pakli nezpéøe roucha svého, a tìla svého neumyje, tedy ponese nepravost svou.