22
Toho èasu povolav Jozue Rubenitských, Gáditských a polovice pokolení Manassesova, Øekl jim: Vy jste ostøíhali všeho, což pøikázal vám Mojžíš, služebník Hospodinùv, a poslouchali jste hlasu mého ve všem, což jsem pøikázal vám. Neopustili jste bratøí svých již za dlouhý èas až do dne tohoto, ale bedlivì jste ostøíhali pøikázaní Hospodina Boha vašeho. Nyní pak již odpoèinutí dal Hospodin Bùh váš bratøím vašim, jakož mluvil jim; již tedy navraꜜte se a beøte se do stanù svých, do zemì vládaøství svého, kteréž vám dal Mojžíš, služebník Hospodinùv, pøed Jordánem. Toliko hleïte pilnì zachovávati a plniti pøikázaní a zákon, kterýž pøikázal vám Mojžíš, služebník Hospodinùv, a milovati Hospodina Boha svého a choditi po všech cestách jeho, a zachovávajíce pøikázaní jeho, pøídržeti se ho, a sloužiti jemu celým srdcem svým a celou duší svou. A požehnav jim Jozue, propustil je; i odešli do stanù svých. (Polovici pak pokolení Manassesova dal byl Mojžíš dìdictví v Bázan, a druhé polovici jeho dal Jozue s bratøími jejich za Jordánem k západu.) A když je propouštìl Jozue do stanù jejich, požehnal jim, A mluvil k nim, øka: S bohatstvím velikým navracujete se do stanù svých a s dobytky velmi mnohými, s støíbrem a zlatem, s mìdí a železem a rouchem velmi mnohým; rozdìltež se loupeží nepøátel svých s bratøími svými. Tedy navracujíce se, odešli synové Rubenovi a synové Gádovi a polovice pokolení Manassesova od synù Izraelských z Sílo, jenž jest v zemi Kananejské, aby šli do zemì Galád, do zemì vládaøství svého, v kteréž dìdictví obdrželi, vedlé øeèi Hospodinovy skrze Mojžíše. 10 A pøišedše ku pomezí pøi Jordánu, kteréž jest v zemi Kananejské, i vzdìlali tu synové Rubenovi, a synové Gádovi, a polovice pokolení Manassesova oltáø nad Jordánem, oltáø veliký ku podivení. 11 Uslyšeli pak synové Izraelští, že praveno bylo: Aj, vystavìli synové Rubenovi a synové Gádovi, a polovice pokolení Manassesova oltáø naproti zemi Kananejské, pøi pomezi u Jordánu, kdež pøešli synové Izraelští. 12 Uslyševše, pravím, synové Izraelští, sešlo se všecko množství jejich do Sílo, aby táhli proti nim k boji. 13 I poslali synové Izraelští k synùm Rubenovým a k synùm Gádovým a ku polovici pokolení Manassesova do zemì Galád Fínesa, syna Eleazara knìze, 14 A deset knížat s ním, po jednom knížeti z každého domu otcovského, ze všech pokolení Izraelských. (Každý pak z nich byl pøední v domì otcù svých v tisících Izraele.) 15 Ti pøišli k synùm Rubenovým a k synùm Gádovým a ku polovici pokolení Manassesova do zemì Galád, a mluvili s nimi, økouce: 16 Toto praví všecko shromáždìní Hospodinovo: Jaké jest to pøestoupení, jímž jste pøestoupili proti Bohu Izraelskému, odvrátivše se dnes, abyste nešli za Hospodinem, vzdìlavše sobì oltáø, abyste se protivili dnes Hospodinu? 17 Ještì-liž se nám malá zdá nepravost modly Fegor, od níž nejsme oèištìni až do dnes, proèež byla rána v shromáždìní Hospodinovu, 18 Že vy pøes to odvracujete se dnes, abyste nešli za Hospodinem? I stane se, ponìvadž vy dnes odporujete Hospodinu, že on zítra na všecko shromáždìní Izraelské rozhìvá se. 19 Jestližeꜜ jest neèistá zemì vládaøství vašeho, pøejdìte do zemì vládaøství Hospodinova, v níž pøebývá stánek Hospodinùv, a dìdictví vezmìte mezi námi; toliko proti Hospodinu se nepostavujte, a nebuïte odporní nám, stavìjíce sobì oltáø mimo oltáø Hospodina Boha našeho. 20 Zdali Achan syn Záre nedopustil se pøestoupení pøi vìci proklaté? A pøišlo rozhnìvání na všecko shromáždìní Izraelské, a on sám jeden zhøešiv, nezahynul pro svou nepravost sám. 21 I odpovìdìli synové Rubenovi a synové Gádovi a polovice pokolení Manassesova, a mluvili s knížaty tisícù Izraelských: 22 Silný Bùh Hospodin, silný Bùh Hospodin, onꜜ ví, ano sám Izrael pozná, žeꜜ jsme ne z zpoury a všeteènosti proti Hospodinu to uèinili, jináè nezachovávejž nás ani dne tohoto. 23 Jistì žeꜜ jsme nestavìli sobì oltáøe k tomu, abychom se odvrátiti mìli a nejíti za Hospodinem, ani k obìtování na nìm zápalù a obìtí suchých, a k obìtování na nìm obìtí pokojných, sic jináè Hospodin sám aꜜ to vyhledává. 24 Anobrž radìji obávajíce se té vìci, uèinili jsme to, myslíce: Potom mluviti budou synové vaši synùm našim, økouce: Co vám do Hospodina Boha Izraelského? 25 Ponìvadž meze položil Hospodin mezi námi a vámi, ó synové Rubenovi a synové Gádovi, Jordán tento, nemáte vy dílu v Hospodinu. I odvrátí synové vaši syny naše od báznì Hospodinovy. 26 Protož jsme øekli: Pøièiòme se a vzdìlejme oltáø, ne pro zápaly a obìti, 27 Ale aby byl svìdkem mezi námi a vámi, a mezi potomky našimi po nás, k vykonávání služby Hospodinu pøed ním zápaly našimi, a obìtmi našimi a pokojnými obìtmi našimi, a aby neøekli potom synové vaši synùm našim: Nemáte dílu v Hospodinu. 28 Protož jsme øekli: Jestliže by potom mluvili nám neb potomkùm našim, tedy odpovíme: Vizte podobenství oltáøe Hospodinova, kterýž uèinili otcové naši, ne pro zápaly ani obìti, ale aby byl na svìdectví mezi námi a vámi. 29 Odstup to od nás, abychom odporovati mìli Hospodinu, a odvraceti se dnes a nejíti za Hospodinem, stavìjíce oltáø k zápalùm, k obìtem suchým a jiným obìtem, mimo oltáø Hospodina Boha našeho, kterýž jest pøed stánkem jeho. 30 Uslyšev pak Fínes knìz a knížata shromáždìní a pøední z tisícù Izraelských, kteøíž s ním byli, slova, kteráž mluvili synové Rubenovi a synové Gádovi a synové Manassesovi, líbilo se jim. 31 I øekl Fínes, syn Eleazara knìze, synùm Rubenovým a synùm Gádovým, i synùm Manassesovým: Nyní jsme poznali, že u prostøed nás jest Hospodin, a že jste se nedopustili proti Hospodinu pøestoupení toho, a tak vysvobodili jste syny Izraelské z ruky Hospodinovy. 32 Tedy navrátil se Fínes, syn Eleazara knìze, i ta knížata od synù Rubenových a od synù Gádových z zemì Galád do zemì Kananejské k synùm Izraelským a oznámili jim tu vìc. 33 I líbilo se to synùm Izraelským, a dobroøeèili Boha synové Izraelští, a již více nemluvili o to, aby táhli proti nim k boji a zkazili zemi, v kteréž synové Rubenovi a synové Gádovi bydlili. 34 Nazvali pak synové Rubenovi a synové Gádovi oltáø ten Ed, økouce: Nebo svìdkem bude mezi námi, že Hospodin jest Bùh.