1 Poslal pak byl Jozue, syn Nun, z Setim dva muže špehéøe tajnì, øka: Jdìte, shlédnìte zemi, zvlášꜜ Jericho. I šli a vešli do domu ženy nevìstky, jejíž jméno bylo Raab, a odpoèinuli tu. 2 Ale jakž oznámeno bylo králi Jericha a povìdíno: Aj, muži pøišli sem této noci z synù Izraelských, aby shlédli zemi, 3 Tedy poslal král Jericha k Raab, øka: Vyveï muže, kteøíž pøišli k tobì, a vešli do domu tvého, nebo k vyšpehování vší zemì pøišli. 4 (Pojavši pak žena ty dva muže, skryla je.) Kteráž odpovìdìla: Pravda jest, pøišliꜜ jsou ke mnì muži, ale nevìdìla jsem, odkud jsou. 5 A když bránu zavírati mìli v soumrak, vyšli muži ti, a nevím, kam jsou šli; hoòte je rychle, nebo dostihnete jich. 6 Ale ona rozkázala jim vstoupiti na støechu, a skryla je v pazdeøí lnìném, kteréž byla skladla na støeše. 7 Muži pak vyslaní honili je cestou Jordánskou až k brodùm; a zavøína jest brána, jakž vyšli ti, kteøíž je honili. 8 Prvé pak, než usnuli špehéøi, vstoupila k nim ona na støechu, 9 A øekla mužùm tìm: Vím, že Hospodin dal vám zemi tuto, nebo pøipadl na nás strach váš, tak že oslábli všickni obyvatelé zemì pøed tváøí vaší. 10 Slyšeli jsme zajisté, jak vysušil Hospodin vody moøe Rudého pøed tváøí vaší, když jste vyšli z Egypta, a co jste uèinili dvìma králùm Amorejským, kteøíž byli za Jordánem, Seonovi a Ogovi, kteréž jste zahladili jako proklaté. 11 Což když jsme uslyšeli, osláblo srdce naše, aniž zùstává více v kom duše pøed tváøí vaší, nebo Hospodin Bùh váš jest Bùh na nebi svrchu, i na zemi dole. 12 Nyní tedy, prosím, pøisáhnìte mi skrze Hospodina, ponìvadž jsem uèinila vám milosrdenství, že i vy uèiníte s domem otce mého milosrdenství, a dáte mi znamení jisté, 13 Že budete živiti otce mého i matku mou, bratøí mé i sestry mé a všecko, cožkoli jejich jest, a vysvobodíte duše naše od smrti. 14 I øekli jí muži ti: Duše naše za vás nechꜜ jsou na smrt; jestliže však nepronesete øeèi naší této, takꜜ se jistì stane, že když nám dá Hospodin zemi tuto, tehdy uèiníme s tebou milosrdenství a pravdu. 15 Protož spustila je oknem po provazu; nebo dùm její byl pøi zdi mìstské, a na zdi ona bydlila. 16 I øekla jim: Jdìte k této hoøe, aby se nepotkali s vámi, kteøíž vás honí, a krejte se tam za tøi dni, až se oni zase navrátí, a potom pùjdete cestou svou. 17 Tedy øekli muži k ní: Prosti budeme od této pøísahy tvé, kterouž jsi zavázala nás, 18 Jestliže, když vejdeme do zemì, neuvážeš provázku tohoto z nití hedbáví èerveného dvakrát barveného v tomto oknì, jímž jsi nás spustila, také otce svého a matky své, i bratøí svých, a všeho domu otce svého neshromáždíš-li k sobì do domu. 19 Také kdo by vyšel ven ze dveøí domu tvého, krev jeho bude na hlavu jeho, ale my budeme bez viny; a každého toho, kdož bude s tebou v domì, jestliže by se kdo rukou dotekl, krev jeho na hlavy naše pøipadni. 20 Jestliže pak proneseš tuto øeè naši, budeme prosti od pøísahy tvé, kterouž jsi nás zavázala. 21 Odpovìdìla ona: Nechꜜ jest tak, jakž jste øekli. I propustila je a odešli; i uvázala provázek z hedbáví èerveného dvakrát barveného v tom oknì. 22 Odšedše pak, pøišli na horu, a pobyli tam za tøi dni, dokudž se nenavrátili, kteøíž je honili; nebo jich hledali ti, kteøíž je honili po všech cestách, ale nic nenalezli. 23 Ti pak dva muži sšedše s hory, navrátili se a pøeplavili se pøes Jordán; i pøišli k Jozue, synu Nun, a vypravovali jemu všecko, co se s nimi dálo. 24 A øekli k Jozue: Dalꜜ jest Hospodin v ruce naše všecku zemi, nebo se zdìsili všickni obyvatelé zemì tváøi naší.