1 Víš-li, kterého èasu rodí kamsíkové, a laò ku porodu pracující spatøil-lis? 2 Máš-li v poètu mìsíce, kteréž vyplòují? Znáš-li, pravím, èas porodu jejich? 3 Jak se kladou, plod svùj utiskají, a s bolestí ho pozbývají? 4 Jak se zmocòují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim? 5 Kdo propustil zvìø, aby byla svobodná? A øemení divokého osla kdo rozvázal? 6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo pøíbytku jeho zemi slatinnou. 7 Posmívá se hluku mìstskému, a na køikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá. 8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá. 9 Svolí-liž jednorožec, aby tobì sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval? 10 Pøipøáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláèeti brázdy za tebou? 11 Zdaž se na nìj ubezpeèíš, proto že jest veliká síla jeho, a poruèíš jemu svou práci? 12 Zdaž se jemu dovìøíš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí? 13 Ty-lis dal pávùm køídlo pìkné, aneb péro èápu neb pstrosu? 14 A že opouští na zemi vejce svá, aèkoli je v prachu osedí, 15 Nic nemysle, že by je noha potlaèiti, aneb zvìø polní pošlapati mohla? 16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich nemìl; jako by neužiteèná byla práce jeho, tak jest bez starosti. 17 Nebo nedal jemu Bùh moudrosti, aniž mu udìlil rozumnosti. 18 Èasem svým zhùru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho. 19 Zdaž ty dáti mùžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho øehtáním? 20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chøípí jeho strašlivé jest. 21 Kopá dùl, a pléše v síle své, vycházeje vstøíc i zbroji. 22 Smìje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem pøed ostrostí meèe, 23 Aè i toul na nìm chøestí, a blyští se døevce a kopí. 24 S hømotem a s hnìvem kopá zemi, aniž pokojnì stojí k zvuku trouby. 25 Anobrž k zvuku trouby øehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokøikování. 26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestøáb, roztahuje køídla svá na poledne? 27 Zdali k rozkazu tvému zhùru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 28 Na skále pøebývá, pøebývá na špièaté skále jako na hradì, 29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka oèima svýma spatøuje. 30 Ano i mladí její støebí krev, a kde tìla mrtvá, tu i ona jest. 31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, øekl: 32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechꜜ odpoví na to. 33 Tehdy odpovìdìl Job Hospodinu a øekl: 34 Aj, chaternýꜜ jsem, což bych odpovídal tobì? Ruku svou kladu na ústa svá. 35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více pøidávati.