1 Tedy odpovìdìl Hospodin Jobovi z vichru, a øekl: 2 Kdož jest to, jenž zatemòuje radu øeèmi neumìlými? 3 Pøepaš nyní jako muž bedra svá, a naè se tebe tázati budu, oznam mi. 4 Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Povìz, jestliže máš rozum. 5 Kdo rozmìøil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni? 6 Na èem podstavkové její upevnìni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její, 7 Když prozpìvovaly spolu hvìzdy jitøní, a plésali všickni synové Boží? 8 Aneb kdo zavøel jako dveømi moøe, když vyšlo z života, a zjevilo se? 9 Když jsem mu položil oblak za odìv, a mrákotu místo plének jeho, 10 Když jsem jemu uložil úsudek svùj, pøistaviv závory a dvéøe, 11 I øekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého. 12 Zdaž jsi kdy za dnù svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záøi jitøní místo její, 13 Aby uchvacovala kraje zemì, a bezbožní aby z ní vymítáni byli? 14 Tak aby promìnu pøijímala jako vosk peèetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho, 15 A aby bezbožným zbraòováno bylo svìtla jejich, a rámì vyvýšené zlámáno bylo? 16 Pøišel-lis až k hlubinám moøským? A u vnitønosti propasti chodil-lis? 17 Jsou-li tobì zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti vidìl-lis? 18 Shlédl-lis širokosti zemì? Oznam, jestliže ji znáš všecku. 19 Která jest cesta k obydlí svìtla, a které místo temností, 20 Že bys je pojal v meze jeho, ponìvadž bys srozumíval stezkám domu jeho? 21 Vìdìl-lis tehdáž, že jsi mìl se naroditi, a poèet dnù tvých jak veliký býti má? 22 Pøišel-lis až ku pokladùm snìhu? A poklady krupobití vidìl-lis, 23 Kteréž chovám k èasu ssoužení, ke dni bitvy a boje? 24 Kterými se cestami rozdìluje svìtlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi? 25 Kdo rozdìlil povodní tok, a cestu blýskání hromovému, 26 Tak aby pršel déšꜜ i na tu zemi, kdež není lidí, na poušꜜ, kdež není èlovìka, 27 Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrùstu pøivodil trávu mladistvou? 28 Má-liž déšꜜ otce? A kdo plodí krùpìje rosy? 29 Z èího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí? 30 Až i vody jako v kámen se promìòují, a svrchek propasti zamrzá. 31 Zdali zavázati mùžeš rozkoše Kuøátek, aneb stahování Orionovo rozvázati? 32 Mùžeš-li vyvoditi hvìzdy polední v èas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li? 33 Znáš-li øád nebes? Mùžeš-li spravovati panování jejich na zemi? 34 Mùžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod pøikryla tebe? 35 Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž øeknou tobì: Aj teï jsme? 36 Kdo složil u vnitønostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost? 37 Kdo vypravovati bude o nebesích moudøe? A láhvice nebeské kdo nastrojuje, 38 Aby svlažená zemì zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadì držely? 39 Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíèat naplòuješ-liž, 40 Když se stulují v peleších svých, ustaviènì z skrýší èihajíce? 41 Kdo pøipravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?