1 Poslouchejte pilnì hømotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího. 2 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a svìtlo své k krajùm zemì. 3 Za nímž zvuèí hlukem, a høímá hlasem dùstojnosti své, aniž mešká s jinými vìcmi, když se slýchá hlas jeho. 4 Bùh silný høímá hlasem svým pøedivnì, èiní veliké vìci, a však nemùžeme rozumìti, jak. 5 Snìhu zajisté øíká: Buï na zemi, tolikéž pršce dešꜜové, ano i pøívalu násilnému. 6 Zavírá ruku všelikého èlovìka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého. 7 Tehdáž i zvìø vchází do skrýše, a v peleších svých obývá. 8 Z skrýše vychází vichøice, a od pùlnoèní strany zima. 9 Dchnutím Bùh silný dává mráz, až se široké vody zavírají. 10 Také i pøi svlažování zemì pohybuje oblakem, a rozhání mraèno svìtlem svým. 11 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby èinil, což by mu koli pøikázal na tváøi okršlku zemského. 12 Buï k trestání, neb pro zemi svou, buï k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví. 13 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divùm Boha silného. 14 Víš-li, kdy Bùh ukládá co o tìch vìcech, aneb kdy chce osvìcovati svìtlem oblaky své? 15 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v umìních? 16 A že tì roucho tvé zahøívati bude, když Bùh zemi pokojnou èiní vìtry poledními? 17 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná? 18 Poukaž nám, co bychom øekli jemu; nebo nemùžeme ani øeèi zpoøádati pro temnost. 19 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistì že by byl sehlcen. 20 Ano nyní nemohou patøiti lidé na svìtlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyèišꜜuje, 21 Od pùlnoèní strany s jasnem jako zlato pøicházeje, ale v Bohu hroznìjší jest sláva. 22 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemùžeme, aè jest veliký v moci, však soudem a pøísnou spravedlností netrápí. 23 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z tìch, kdož jsou moudrého srdce.