1 Zatím pøidal Elihu, a øekl: 2 Postrp mne malièko, a oznámímꜜ šíøe; neboꜜ mám ještì, co bych za Boha mluvil. 3 Vynesu smysl svùj zdaleka, a stvoøiteli svému pøivlastním spravedlnost. 4 V pravdì, žeꜜ nebudou lživé øeèi mé; zdravì smýšlejícího máš mne s sebou. 5 Aj, Bùh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného. 6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá. 7 Neodvrací od spravedlivého oèí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na vìky, i bývají zvýšeni. 8 Pakli by poutami sevøíni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení: 9 Tudy jim v známost uvodí høích jejich, a že pøestoupení jejich se ssilila. 10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti. 11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potìšení. 12 Pakli neuposlechnou, od meèe sejdou, a pozdychají bez umìní. 13 Nebo kteøíž jsou neèistého srdce, pøivìtšují hnìvu, aniž k nìmu volají, když by je ssoužil. 14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky. 15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení. 16 A tak by i tebe pøenesl z prostøedku úzkosti na širokost, kdež není stìsnìní, a byl by pokojný stùl tvùj tukem oplývající. 17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tì dochází. 18 Jistì strach, aby tì neuvrhl Bùh u vìtší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila. 19 Zdaliž by sobì co vážil bohatství tvého? Jistì ani nejvýbornìjšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé. 20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své. 21 Hleï, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji radìji, nežli ssoužení. 22 Aj, Bùh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný uèitel? 23 Kdo jemu vymìøil cestu jeho? Kdo jemu smí øíci: Èiníš nepravost? 24 Pamìtliv buï radìji, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatøují lidé, 25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na nìž èlovìk patøí zdaleka. 26 Nebo Bùh silný tak jest veliký, že ho nemùžeme poznati, poèet let jeho jest nevystižitelný. 27 On zajisté vyvodí krùpìje vod, kteréž vylévají déšꜜ z oblakù jeho, 28 Když se rozpouštìjí oblakové, a kropí na mnohé lidi. 29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblakù, a zvuku stánku jeho, 30 Jak rozprostírá nad ním svìtlo své, aneb všecko moøe pøikrývá? 31 Skrze ty vìci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost. 32 Oblaky zakrývá svìtlo, a pøikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.) 33 Ohlašuje o nìm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhùru vstupuje. 34 Takéꜜ se i nad tím dìsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.