1 Slyšiž tedy, prosím, Jobe, øeèi mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj. 2 Aj, jižꜜ otvírám ústa svá, mluví jazyk mùj v ústech mých. 3 Upøímost srdce mého a umìní vynesou rtové moji. 4 Duch Boha silného uèinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život. 5 Mùžeš-li, odpovídej mi, pøiprav se proti mnì, a postav se. 6 Aj, já podlé žádosti tvé buduꜜ místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já. 7 Proèež strach ze mne nepøedìsí tì, a ruka má nebudeꜜ k obtížení. 8 Øekl jsi pak pøede mnou, a hlas ten øeèí tvých slyšel jsem: 9 Èist jsem, bez pøestoupení, nevinný jsem, a nepravosti pøi mnì není. 10 Aj, pøíèiny ku potøení mne shledal Bùh, klade mne sobì za nepøítele, 11 Svírá poutami nohy mé, støeže všech stezek mých. 12 Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobì, nebo vìtší jest Bùh nežli èlovìk. 13 Oè se s ním nesnadníš? Žeꜜ všech svých vìcí nezjevuje? 14 Ano jednou mluví Bùh silný, i dvakrát, a nešetøí toho èlovìk. 15 Skrze sny u vidìní noèním, když pøipadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci, 16 Tehdáž odkrývá ucho lidem, a èemu je uèí, to zpeèeꜜuje, 17 Aby odtrhl èlovìka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil, 18 A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meè. 19 Tresce i bolestí na lùži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí, 20 Tak že sobì život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnìjší. 21 Hyne tìlo jeho patrnì, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati. 22 A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran. 23 Však bude-li míti andìla vykladaèe jednoho z tisíce, kterýž by za èlovìka oznámil pokání jeho: 24 Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosꜜ jej, aꜜ nesstoupí do porušení, oblíbilꜜ jsem mzdu vyplacení. 25 I odmladne tìlo jeho nad dítìcí, a navrátí se ke dnùm mladosti své. 26 Koøiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patøiti bude na nìj tváøí ochotnou; nadto navrátí èlovìku spravedlnost jeho. 27 Kterýž hledì na lidi, øekne: Zhøešilꜜ jsem byl, a to, což pravého bylo, pøevrátil jsem, ale nebylo mi to prospìšné. 28 Bùh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život mùj, aby svìtlo spatøoval. 29 Aj, všeckoꜜ to dìlá Bùh silný dvakrát i tøikrát pøi èlovìku, 30 Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl svìtlem živých. 31 Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlè, aꜜ já mluvím. 32 Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtìl ospravedlniti tebe. 33 Pakli nic, ty mne poslouchej; mlè, a pouèím tì moudrosti.