1 A když pøestali ti tøi muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobì zdál, 2 Tedy rozpáliv se hnìvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhnìval se, proto že spravedlivìjší pravil býti duši svou nad Boha. 3 Ano i na ty tøi z pøátel jeho roznítil se hnìv jeho, proto že nenalézajíce odpovìdi, však potupovali Joba. 4 Nebo Elihu oèekával na Joba a na nì s øeèí, proto že starší byli vìkem než on. 5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovìdi v ústech tìch tøí mužù, zažhl se v hnìvì svém. 6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, øka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, proèež ostýchaje se, nesmìl jsem vám oznámiti zdání svého. 7 Myslil jsem: Staøí mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost. 8 Ale vidím, že Duch Boží v èlovìku a nadšení Všemohoucího èiní lidi rozumné. 9 Slavní ne vždycky jsou moudøí, aniž starci vždycky rozumìjí soudu. 10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své. 11 Aj, oèekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem dùvodù vašich dotud, dokudž jste vyhledávali øeèi, 12 A bedlivì vás soudì, spatøil jsem, že žádného není, kdo by Joba pøemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal øeèem jeho. 13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bùh silný stihá jej, ne èlovìk. 14 Odpovím: Aè Job neobracel proti mnì øeèi, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati. 15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova. 16 Èekal jsem zajisté, však ponìvadž nemluví, ale mlèí, a neodpovídají více, 17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já. 18 Nebo pln jsem øeèí, tìsno ve mnì duchu života mého. 19 Aj, bøicho mé jest jako mest nemající prùduchu, jako sudové noví rozpuklo by se. 20 Mluviti budu, a vydchnu sobì, otevru rty své, a odpovídati budu. 21 Nebuduꜜ pak šetøiti osoby žádného, a k èlovìku bez promìòování jména mluviti budu. 22 Nebo neumím jmen promìòovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvoøitel mùj.