1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem. 2 Jistì posmìvaèi jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepøichází ani sen na oèi mé. 3 Postav mi, prosím, rukojmì za sebe; kdo jest ten, nechꜜ mi na to ruky podá. 4 Nebo srdce jejich pøikryl jsi, aby nerozumìli, a protož jich nepovýšíš. 5 Kdož pochlebuje bližním, oèi synù jeho zhynou. 6 Jistì vystavil mne za pøísloví lidem, a za divadlo všechnìm, 7 Tak že pro žalost pošly oèi mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni. 8 Užasnouꜜ se nad tím upøímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude. 9 Pøídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest èistých rukou, posilní se více. 10 Tolikéž i vy všickni obraꜜte se, a poïte, prosím; neboꜜ nenacházím mezi vámi moudrého. 11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, pøemyšlování, pravím, srdce mého. 12 Noc mi obracejí v den, a svìtla denního ukracují pro pøítomnost temností. 13 Abych pak èeho i oèekával, hrob bude dùm mùj, ve tmì usteli ložce své. 14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou èervy. 15 Kdež jest tedy oèekávání mé? A kdo to, èím bych se troštoval, spatøí? 16 Do skrýší hrobu sstoupí, ponìvadž jest všechnìm v prachu zemì odpoèívati.