1 A odpovídaje Job, øekl: 2 Slyšel jsem již podobných vìcí mnoho; všickni vy nepøíjemní jste tìšitelé. 3 Bude-liž kdy konec slovùm povìtrným? Aneb co tì popouzí, že tak mluvíš? 4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místì mém? Shromažïoval-li bych proti vám slova, aneb potøásal na vás hlavou svou? 5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtù mých krotilo by bolest. 6 Buï že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buï že tak nechám, neodchází ode mne. 7 Ale ustaviènì zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždìní mého. 8 A vrásky jsi mi zdìlal; což mám za svìdka, ano patrná na mnì hubenost má na tváøi mé to osvìdèuje. 9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škøipì na mne zuby svými; jako nepøítel mùj zaostøil oèi své na mne. 10 Rozedøeli na mne ústa svá, potupnì mne polièkujíce, proti mnì se shromáždivše. 11 Vydal mne Bùh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne. 12 Pokoje jsem užíval, však potøel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztøíštil mne, a vystavil mne sobì za cíl. 13 Obklíèili mne støelci jeho, rozꜜal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluè mou. 14 Ranil mne ranou na ránu, outok uèinil na mne jako silný. 15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kùži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou. 16 Tváø má oduøavìla od pláèe, a na víèkách mých stín smrti jest. 17 Ne pro nìjaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má èistá jest. 18 Ó zemì, nepøikrývej krve mé, a nechꜜ nemá místa volání mé. 19 Aj, nyní jestiꜜ i v nebesích svìdek mùj, svìdek mùj, pravím, jest na výsostech. 20 Ó mudráci moji, pøátelé moji, k Bohuꜜ slzí oko mé. 21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu èlovìka s pøítelem svým. 22 Nebo léta mnì odeètená pøicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.