1 Èlovìk narozený z ženy jest krátkého vìku a plný lopotování. 2 Jako kvìt vychází a podꜜat bývá, a utíká jako stín, a netrvá. 3 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou. 4 Kdo toho dokáže, aby èistý z neèistého pošel? Ani jeden. 5 Ponìvadž vymìøeni jsou dnové jeho, poèet mìsícù jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepøekraèoval: 6 Odvraꜜ se od nìho, aꜜ oddechne sobì, a zatím aby pøeèekal jako nájemník den svùj. 7 O stromu zajisté jest nadìje, by i podꜜat byl, že se zase zotaví, a výstøelek jeho nevyhyne, 8 By se pak i sstaral v zemi koøen jeho, a v prachu již jako umøel peò jeho: 9 Avšak jakž poèije vláhy, zase se puèí, a zahustí jako keø. 10 Ale èlovìk umírá, mdlobou pøemožen jsa, a když vypustí duši èlovìk, kam se podìl? 11 Jakož ucházejí vody z jezera, a øeka opadá a vysychá: 12 Tak èlovìk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíꜜ vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého. 13 Ó kdybys mne v hrobì schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hnìv tvùj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. 14 Když umøe èlovìk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vymìøeného èasu svého oèekávati budu, až pøijde promìna pøi mnì. 15 Zavoláš, a já se ohlásím tobì, díla rukou svých budeš žádostiv, 16 Aèkoli nyní kroky mé poèítáš, aniž shovíváš høíchùm mým, 17 Ale zapeèetìné maje jako v pytlíku pøestoupení mé, ještì pøikládáš k nepravosti mé. 18 Jistì že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého, 19 Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty nadìji èlovìka v nic obracíš. 20 Pøemáháš jej ustaviènì, tak aby odjíti musil; promìòuješ tváø jeho, a propouštíš jej. 21 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupì, nic o nì nepeèuje. 22 Toliko tìlo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v nìm kvílí.