1 Odpovìdìv pak Job, øekl: 2 V pravdì, že jste vy lidé, a že s vámi umøe moudrost. 3 I jáꜜ mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž pøi komž toho není? 4 Za posmìch pøíteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bùh; v posmìchuꜜ jest spravedlivý a upøímý. 5 Pochodnì zavržená jest (podlé smýšlení èlovìka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu. 6 Pokojné a bezpeèné pøíbytky mají loupežníci ti, kteøíž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré vìci v ruku jejich. 7 Ano zeptej se tøebas hovad, a nauèí tì, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobì. 8 Aneb rozmluv s zemí, a pouèí tì, ano i ryby moøské vypravovati budou tobì. 9 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to uèinila? 10 V jehož ruce jest duše všelikého živoèicha, a duch každého tìla lidského. 11 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásnì pokrmu okoušejí? 12 Pøi starcích jest moudrost, a pøi dlouhovìkých rozumnost. 13 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoꜜ jest rada a rozumnost. 14 Jestliže on boøí, nemùže zase stavíno býti; zavírá-li èlovìka, nemùže býti otevøíno. 15 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi. 16 U nìho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí. 17 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudcù blázny èiní. 18 Svazek králù rozvazuje, a pasem pøepasuje bedra jejich. 19 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací. 20 On odjímá øeè výmluvným, a soud starcùm béøe. 21 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá. 22 On zjevuje hluboké vìci z temností, a vyvodí na svìtlo stín smrti. 23 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiøuje národy i zavodí je. 24 On odjímá srdce pøedním z lidu zemì, a v blud je uvodí na poušti bezcestné, 25 Aby šámali ve tmì bez svìtla. Summou, èiní, aby bloudili jako opilý.