1 A odpovídaje Zofar Naamatský, øekl: 2 Zdaliž k mnohým slovùm nemá odpovìdíno býti? Aneb zdali èlovìk mnohomluvný práv zùstane? 3 Žváním svým lidi zamìstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tì zahanbil. 4 Nebo jsi øekl: Èisté jest uèení mé, a èist jsem, ó Bože, pøed oèima tvýma. 5 Ješto, ó kdyby Bùh mluvil, a otevøel rty své proti tobì, 6 Aꜜby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát vìtšího trestání zasloužil jsi. A vìz, že se Bùh zapomnìl na tebe pro nepravost tvou. 7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš? 8 Vyšší jest nebes, což uèiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? 9 Delší jest míra její než zemì, a širší než moøe. 10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na nìj bude domlouvati? 11 Ponìvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozumìti nemìl? 12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, aèkoli èlovìk jest jako høebec z divokého osla zplozený. 13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k nìmu vztáhneš; 14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštìj bydliti v staních svých nešlechetnosti: 15 Tedy jistì pozdvihneš tváøi své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš. 16 Nebo se na tìžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš. 17 K tomu nad poledne jasný nastaneꜜ èas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš. 18 Budeš i mysli doufanlivé, maje nadìji; stánek roztáhneš, i bezpeènì spáti budeš. 19 A tak v pokoji budeš, aniž tì kdo pøedìsí, a mnozí tváøi tvé koøiti se budou. 20 Oèi pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto nadìje jejich bude jako dchnutí èlovìka.