1 Stýštì se duši mé v životì mém, vypustím nad sebou naøíkání své, mluviti budu v hoøkosti duše své. 2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proè se nesnadníš se mnou? 3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvìcuješ? 4 Zdali oèi tìlesné máš? Zdali tak, jako hledí èlovìk, ty hledíš? 5 Zdaž jsou jako dnové èlovìka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnùm lidským, 6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na høích mùj se vyptáváš? 7 Ty víš, žeꜜ nejsem bezbožný, aèkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé. 8 Ruce tvé sformovaly mne, a uèinily mne, a teï pojednou všudy vùkol hubíš mne. 9 Pamìtliv buï, prosím, že jsi mne jako hlinu uèinil, a že v prach zase obrátíš mne. 10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syøení neshustil? 11 Kùží a masem pøiodìl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne. 12 Života z milosrdenství udìlil jsi mi, pøesto navštìvování tvé ostøíhalo dýchání mého. 13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeꜜ jest to pøi tobì. 14 Jakž zhøeším, hned mne šetøíš, a od nepravosti mé neoèišꜜuješ mne. 15 Jestliže jsem bezbožný, bìda mnì; pakliꜜ jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své, 16 Kteréhož vždy více pøibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divnì se mnou zacházíš. 17 Obnovuješ svìdky své proti mnì, a rozmnožuješ rozhnìvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mnì. 18 Proè jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidìlo, 19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen. 20 Zdaliž jest mnoho dnù mých? Ponechejž tedy a popusꜜ mne, abych malièko pookøál, 21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti, 22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných promìn, ale sama pouhá mrákota.