1 Odpovìdìv pak Job, øekl: 2 I ovšem vím, žeꜜ tak jest; nebo jak by mohl èlovìk spravedliv býti pøed Bohem silným? 3 A chtìl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovìdíti ani na jedno z tisíce slov. 4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti nìmu, pokoje užil? 5 On pøenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své. 6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se tøesou sloupové její. 7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvìzdy zapeèeꜜuje. 8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách moøských. 9 On uèinil Arktura, Oriona, Kuøátka a hvìzdy skryté na poledne. 10 On èiní vìci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není poètu. 11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho. 12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co èiníš? 13 Nezdržel-li by Bùh hnìvu svého, klesli by pøed ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní. 14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti nìmu vyhledati mohl? 15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale pøed soudcím svým pokoøiti se budu. 16 Aè bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvìøím, aby vyslyšel hlas mùj, 17 Ponìvadž vichøicí setøel mne, rozmnožil rány mé bez pøíèiny. 18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hoøkostmi. 19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onꜜ jest nejsilnìjší; pakli k soudu, kdo mi rok složí? 20 Jestliže se za spravedlivého stavìti budu, ústa má potupí mne; pakli za upøímého, pøevráceného mne býti ukáží. 21 Jsem-li upøímý, nebudu vìdìti toho; nenávidìti budu života svého. 22 Jediná jest vìc, proèež jsem to mluvil, že upøímého jako bezbožného on zahlazuje. 23 Jestliže bièem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 24 Zemì dána bývá v ruku bezbožného, tváø soudcù jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž vidìli dobrých vìcí. 26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 27 Dím-li: Zapomenu se na své naøíkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 29 Jestli jsem bezbožný, proèež bych nadarmo pracoval? 30 Ano bych se i umyl vodou snìžnou, a oèistil mýdlem ruce své, 31 Tedy v jámì pohøížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 32 Nebo Bùh není èlovìkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 33 Aniž máme prostøedníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 34 Kdyby odjal ode mne prut svùj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, ponìvadž není toho tak pøi mnì.