1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, øekl: 2 Dokudž mluviti budeš takové vìci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný? 3 Což by Bùh silný neprávì soudil, a Všemohoucí což by pøevracel spravedlnost? 4 Synové zajisté tvoji že zhøešili proti nìmu, proto pustil je po nepravosti jejich. 5 Kdybys ty opravdovì hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil, 6 A byl èistý a upøímý: jistì žeꜜ by se hned probudil k tobì, a napravil by pøíbytek spravedlnosti tvé. 7 A byly by první vìci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramnì. 8 Nebo vzeptej se, prosím, vìku starého, a nastroj se k zpytování otcù jejich. 9 (Myꜜ zajisté vèerejší jsme, aniž jsme èeho povìdomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.) 10 Zdaliž tì oni nenauèí, a nepovìdí tobì, a z srdce svého nevynesou-liž slov? 11 Zdali roste tøtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody? 12 Nýbrž ještì za zelena, døíve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá. 13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, nadìje pokrytce zahyne. 14 Klesne nadìje jeho, a doufání jeho jako dùm pavouka. 15 Spolehne-li na dùm svùj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží. 16 Vláhu má pøed sluncem, tak že z zahrady jeho výstøelkové jeho vynikají. 17 Pøi vrchovišti koøenové jeho hustì rostou, i na místech skalnatých rozkládá se. 18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odeètlo, øka: Nevidìlo jsem tì: 19 Tožꜜ ta radost života jeho, a z zemì jiný vykvetá. 20 Aj, Bùh silný nepohrdá upøímým, ale nešlechetným ruky nepodává: 21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním, 22 Když nenávidící tebe v hanbu obleèeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.