1 Odpovídaje pak Job, øekl: 2 Ó kdyby pilnì zváženo bylo hoøekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla. 3 Jistì že by se nad písek moøský tìžší ukázala, proèež mi se i slov nedostává. 4 Nebo støely Všemohoucího vìzí ve mnì, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrùzy Boží bojují proti mnì. 5 Zdaliž øve divoký osel nad mladistvou travou? Øve-liž vùl nad picí svou? 6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v vìci slzké? 7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti tìla mého. 8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, èehož oèekávám, dal Bùh, 9 Totiž, aby se líbilo Bohu setøíti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne. 10 Neboꜜ mám ještì, èím bych se potìšoval, (aèkoli hoøím bolestí, aniž mne Bùh co lituje), že jsem netajil øeèí Nejsvìtìjšího. 11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec mùj, abych prodlel života svého? 12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tìlo mé ocelivé? 13 Zdaliž pak obrany mé není pøi mnì? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne, 14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeò Všemohoucího opustil? 15 Bratøí moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové, 16 Kteøíž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh. 17 V èas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého. 18 Sem i tam roztìkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou. 19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž nadìji mìli v nich, 20 Zastydìli se, že v nich doufali; nebo pøišedše až k nim, oklamáni jsou. 21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potøení mé, dìsíte se. 22 Zdali jsem øekl: Pøineste mi, aneb z zboží svého udìlte darù pro mne? 23 Aneb: Vysvoboïte mne z ruky nepøítele, a z ruky násilníkù vykupte mne? 24 Pouète mne, a budu mlèeti, a v èem bych bloudil, poslužte mi k srozumìní. 25 Ó jak jsou pronikavé øeèi upøímé! Ale co vzdìlá obviòování vaše? 26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a pøevívati øeèi choulostivého? 27 Také i na sirotka se oboøujete, anobrž jámu kopáte pøíteli svému. 28 A protož nyní chtìjtež popatøiti na mne, a suïte, klamám-liꜜ pøed oblíèejem vaším. 29 Napravte se, prosím, nechꜜ není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeꜜ jest spravedlnost v té øeèi mé. 30 A jest-li na jazyku mém nepravost, nemìl-liž bych, èitedlen býti bíd?