1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, øekl: 2 Poèneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho tìžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby nemìl mluviti? 3 Aj, uèívals mnohé, a rukou opuštìných jsi posiloval. 4 Padajícího pozdvihovals øeèmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocòoval. 5 Nyní pak, jakž toto pøišlo na tebe, tìžce to neseš, a jakž tì dotklo, pøedìšen jsi. 6 Nebylo-liž náboženství tvé nadìjí tvou, a upøímost cest tvých oèekáváním tvým? 7 Rozpomeò se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upøímí vyhlazeni jsou? 8 Jakož jsem já vídal ty, kteøíž orali nepravost, a rozsívali pøevrácenost, že ji i žali. 9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají. 10 Øvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíèat setøíni bývají. 11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíèata mladá rozptýlena bývají. 12 Nebo i tajnì doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé nìco malièko toho. 13 V pøemyšlováních z vidìní noèních, když pøipadá tvrdý sen na lidi, 14 Strach pøipadl na mne a lekání, kteréž pøedìsilo všecky kosti mé. 15 Duch zajisté pøed tváøí mou šel, tak že vlasové vstávali na tìle mém. 16 Zastavil se, ale neznal jsem tváøi jeho; tvárnost jen byla pøed oèima mýma. Mezi tím mlèe, slyšel jsem hlas: 17 Zdaliž mùže èlovìk spravedlivìjším býti než Bùh, aneb muž èistším nad toho, kterýž ho uèinil? 18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a pøi andìlích svých zanechal nedostatku. 19 Èím více pøi tìch, kteøíž bydlejí v domích hlinìných, jejichž základ jest na prachu, a setøíni bývají snáze než mol. 20 Od jitra až do veèera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na vìky zahynou. 21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.