1 Potom otevøev Job ústa svá, zloøeèil dni svému. 2 Nebo mluvì Job, øekl: 3 Ó by byl zahynul ten den, v nìmž jsem se naroditi mìl, i noc, v níž bylo øeèeno: Poèat jest pacholík. 4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bùh shùry, a nebyl osvícen svìtlem. 5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla pøikvaèila mraèna, a pøedìsila horkost denní. 6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla pøipojena ke dnùm roku, a v poèet mìsícù nepøišla. 7 Ó by noc ta byla osamìla, a zpìvu aby nebylo v ní. 8 Ó by jí byli zloøeèili ti, kteøíž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba. 9 Ó by se byly hvìzdy zatmìly v soumraku jejím, a oèekávajíc svìtla, aby ho nebyla doèekala, ani spatøila záøe jitøní. 10 Nebo nezavøela dveøí života mého, ani skryla trápení od oèí mých. 11 Proè jsem neumøel v matce, aneb vyšed z života, proè jsem nezahynul? 12 Proè jsem vzat byl na klín, a proè jsem prsí požíval? 13 Nebo bych nyní ležel a odpoèíval, spal bych a mìl bych pokoj, 14 S králi a radami zemì, kteøíž sobì vzdìlávali místa pustá, 15 Aneb s knížaty, kteøíž mìli zlato, a domy své naplòovali støíbrem. 16 Aneb jako nedochùdèe nezøetelné proè jsem nebyl, a jako nemluvòátka, kteráž svìtla nevidìla? 17 Tamꜜ bezbožní pøestávají bouøiti, a tamꜜ odpoèívají ti, jenž v práci ustali. 18 Také i vìzòové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka. 19 Malý i veliký tam jsou rovni sobì, a služebník jest prost pána svého. 20 Proè Bùh dává svìtlo zbìdovanému a život tìm, kteøíž jsou ducha truchlivého? 21 Kteøíž oèekávají smrti, a není jí, aèkoli jí hledají pilnìji než skrytých pokladù? 22 Kteøíž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob? 23 Èlovìku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bùh pøistøel? 24 Nebo pøed pokrmem mým vzdychání mé pøichází, a rozchází se jako voda øvání mé. 25 To zajisté, èehož jsem se lekal, stalo se mi, a èehož jsem se obával, pøišlo na mne. 26 Nemìl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpeèil, ani odpoèíval, až i pøišlo pokušení toto.