1 Toto mluvil jsem vám, abyste se nezhoršili. 2 Vypovìdíꜜ vás ze škol, ano pøijdeꜜ èas, že všeliký, kdož vás mordovati bude, domnívati se bude, že tím Bohu slouží. 3 A toꜜ uèiní vám proto, že nepoznali Otce ani mne. 4 Ale toto mluvil jsem vám, abyste, když pøijde ten èas, rozpomenuli se na to, že jsem já to pøedpovìdìl vám. Tohoꜜ jsem vám s poèátku nemluvil, neb jsem byl s vámi. 5 Nyní pak jdu k tomu, kterýž mne poslal, a žádný z vás neptá se mne: Kam jdeš? 6 Ale že jsem vám tyto vìci mluvil, zámutek naplnil srdce vaše. 7 Já pak pravdu pravím vám, že jest vám užiteèné, abych já odšel. Nebo neodejdu-liꜜ, Utìšitel nepøijde k vám; a pakliꜜ odejdu, pošli ho k vám. 8 A onꜜ pøijda, obviòovati bude svìt z høíchu, a z spravedlnosti, a z soudu. 9 Z høíchu zajisté, že nevìøí ve mne; 10 A z spravedlnosti, že jdu k Otci, a již více neuzøíte mne; 11 Z soudu pak, že Kníže tohoto svìta již jest odsouzeno. 12 Ještìꜜ bych mìl mnoho mluviti vám, ale nemùžete snésti nyní. 13 Ale když pøijde ten Duch pravdy, uvedeꜜ vás ve všelikou pravdu. Nebo nebude mluviti sám od sebe, ale cožkoli uslyší, toꜜ mluviti bude; ano i budoucí vìci zvìstovati bude vám. 14 Onꜜ mne oslaví; nebo z mého vezme, a zvìstuje vám. 15 Všecko, cožkoli má Otec, mé jest. Protož jsem øekl, že z mého vezme, a zvìstuje vám. 16 Malièko, a neuzøíte mne, a opìt malièko, a uzøíte mne; nebo já jdu k Otci. 17 I øekli nìkteøí z uèedlníkù jeho mezi sebou: Co jest to, že praví nám: Malièko, a neuzøíte mne, a opìt malièko, a uzøíte mne, a že já jdu k Otci? 18 Protož pravili: Co jest to, že praví: Malièko? Nevíme, co praví. 19 I poznal Ježíš, že se ho chtìli otázati. I øekl jim: O tom tížete mezi sebou, že jsem øekl: Malièko, a neuzøíte mne, a opìt malièko, a uzøíte mne? 20 Amen, amen pravím vám, že plakati a kvíliti budete vy, ale svìt se bude radovati; vy pak se budete rmoutiti, ale zámutek váš obrátíꜜ se v radost. 21 Žena, když rodí, zámutek má, nebo pøišla hodina její; ale když porodí dítì, již nepamatuje na soužení, pro radost, že se narodil èlovìk na svìt. 22 Protož i vy zámutek máte nyní, ale opìt uzøím vás, a radovati se bude srdce vaše, a radosti vaší žádný neodejme od vás. 23 A v ten den nebudete se mne tázati o nièemž. Amen, amen pravím vám: Že zaè byste koli prosili Otce ve jménu mém, dáꜜ vám. 24 Až dosavad za nic jste neprosili ve jménu mém. Prostež, a vezmete, aby radost vaše doplnìna byla. 25 Toto v pøíslovích mluvil jsem vám; pøijdeꜜ hodina, když již ne v pøíslovích budu mluviti vám, ale zjevnì o Otci svém zvìstovati budu vám. 26 V ten den ve jménu mém prositi budete, a nepravímꜜ vám, že já budu prositi Otce za vás. 27 Nebo sám Otec miluje vás, proto že jste vy mne milovali, a uvìøili, že jsem já od Boha vyšel. 28 Vyšelꜜ jsem od Otce, a pøišel jsem na svìt; a opìt opouštím svìt, a jdu k Otci. 29 Økou jemu uèedlníci jeho: Aj, nyní zjevnì mluvíš, a pøísloví žádného nepravíš. 30 Nyní víme, že víš všecko, a nepotøebuješ, aby se kdo tebe tázal. Skrze to vìøíme, že jsi od Boha pøišel. 31 Odpovìdìl jim Ježíš: Nyní vìøíte. 32 Aj, pøijdeꜜ hodina, anobrž již pøišla, že se rozprchnete jeden každý k svému, a mne samého necháte. Ale nejsemꜜ sám, nebo Otec se mnou jest. 33 Tyto vìci mluvil jsem vám, abyste ve mnì pokoj mìli. Na svìtì soužení míti budete, ale doufejtež, jáꜜ jsem pøemohl svìt.