1 Nermutiž se srdce vaše. Vìøíte v Boha, i ve mne vìøte. 2 V domu Otce mého pøíbytkové mnozí jsou. Byꜜ nebylo tak, povìdìl bych vám. 3 Jduꜜ, abych vám pøipravil místo. A odejdu-liꜜ, a pøipravím vám místo, zaseꜜ pøijdu, a poberu vás k sobì samému, abyste, kde jsem já, i vy byli. 4 A kam já jdu, víte, i cestu víte. 5 Dí jemu Tomáš: Pane, nevíme, kam jdeš. A kterak mùžeme cestu vìdìti? 6 Dí jemu Ježíš: Já jsem cesta, i pravda, i život. Žádný nepøichází k Otci než skrze mne. 7 Byste znali mne, také i Otce mého znali byste; a již nyní jej znáte, a vidìli jste ho. 8 Øekl jemu Filip: Pane, ukaž nám Otce, a dostiꜜ jest nám. 9 Dí jemu Ježíš: Tak dlouhý èas s vámi jsem, a nepoznal jsi mne? Filipe, kdož vidí mne, vidí Otce, a kterak ty pravíš: Ukaž nám Otce? 10 A což nevìøíš, že já v Otci a Otec ve mnì jest? Slova, kteráž já mluvím vám, sám od sebe nemluvím, ale Otec ve mnì pøebývaje, onꜜ èiní skutky. 11 Vìøtež mi, že jsem já v Otci a Otec ve mnì; nebo aspoò pro samy skutky vìøte mi. 12 Amen, amen pravím vám: Kdož vìøí ve mne, skutky, kteréž já èiním, i on èiniti bude, a vìtší nad ty èiniti bude. Nebo já jdu k Otci svému. 13 A jestliže byste co prosili ve jménu mém, toꜜ uèiním, aby oslaven byl Otec v Synu. 14 Budete-li zaè prositi ve jménu mém, jáꜜ uèiním. 15 Milujete-li mne, pøikázání mých ostøíhejte. 16 A jáꜜ prositi budu Otce, a jiného Utìšitele dá vám, aby s vámi zùstal na vìky, 17 Ducha pravdy, jehož svìt nemùže pøijíti. Nebo nevidí ho, aniž ho zná, ale vy znáte jej, nebꜜ u vás pøebývá a v vás bude. 18 Neopustímꜜ vás sirotkù, pøijduꜜ k vám. 19 Ještì malièko, a svìt mne již neuzøí, ale vy uzøíte mne; nebo já živ jsem, a i vy živi budete. 20 V ten den vy poznáte, že já jsem v Otci svém, a vy ve mnì, a já v vás. 21 Kdož by mìl pøikázaní má a ostøíhal jich, onꜜ jest ten, kterýž mne miluje. A kdož mne miluje, milován bude od Otce mého, a jáꜜ jej budu milovati a zjevím jemu samého sebe. 22 Øekl jemu Judas, ne onen Iškariotský: Pane, jakž jest to, že sebe nám zjeviti chceš, a ne svìtu? 23 Odpovìdìl Ježíš a øekl jemu: Miluje-li mne kdo, slova mého ostøíhati bude, a Otec mùj bude jej milovati, a k nìmu pøijdeme, a pøíbytek u nìho uèiníme. 24 Kdož pak nemiluje mne, slov mých neostøíhá; a slovo, kteréž slyšíte, neníꜜ mé, ale toho, kterýž mne poslal, Otcovo. 25 Toto mluvil jsem vám, u vás pøebývaje. 26 Utìšitel pak, ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, onꜜ vás nauèí všemu a pøipomeneꜜ vám všecko, což jsem koli mluvil vám. 27 Pokoj zùstavuji vám, pokoj mùj dávám vám; ne jako svìt dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj. 28 Slyšeli jste, že já øekl jsem vám: Jdu, a zase pøijdu k vám. Kdybyste mne milovali, radovali byste se jistì, že jsem øekl: Jdu k Otci; nebo Otec vìtší mne jest. 29 A nyní povìdìl jsem vám, prve nežli by se stalo, abyste, když se stane, uvìøili. 30 Již nemnoho mluviti budu s vámi; neboꜜ jde Kníže tohoto svìta, ale nemáꜜ nic na mnì. 31 Ale aby poznal svìt, že miluji Otce, a jakož mi pøikázání dal Otec, tak èiním. Vstaòte, pojïme odtud.