1 Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveømi do ovèince ovcí, ale vchází jinudy, ten zlodìj jest a lotr. 2 Ale kdož vchází dveømi, pastýø jest ovcí. 3 Tomuꜜ vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je. 4 A jakž ovce své vlastní ven vypustí, pøed nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho. 5 Ale cizího nikoli následovati nebudou, ale utekou od nìho; nebo neznají hlasù cizích. 6 To pøísloví povìdìl jim Ježíš, ale oni nevìdìli, co by to bylo, což jim mluvil. 7 Tedy opìt øekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dveøe ovcí. 8 Všickni, kolikož jich koli pøede mnou pøišlo, zlodìji jsou a lotøi, ale neslyšely jich ovce. 9 Já jsem dveøe. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne. 10 Zlodìj nepøichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem pøišel, aby život mìly, a hojnì aby mìly. 11 Já jsem ten pastýø dobrý. Dobrý pastýø duši svou pokládá za ovce. 12 Ale nájemník a ten, kterýž není pastýø, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce. 13 Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péèe o ovce. 14 Já jsem ten dobrý pastýø, a známꜜ ovce své, a znajíꜜ mne mé. 15 Jakož mne zná Otec, tak i já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce. 16 A mámꜜ i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovèince. I tyꜜ musím pøivésti, a hlas mùj slyšeti budou. A budeꜜ jeden ovèinec a jeden pastýø. 17 Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal. 18 Nižádnýꜜ jí nebéøe ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To pøikázání vzal jsem od Otce svého. 19 Tedy stala se opìt rùznice mezi Židy pro ty øeèi. 20 A pravili mnozí z nich: Ïábelství má a blázní. Co ho posloucháte? 21 Jiní pravili: Tato slova nejsou ïábelství majícího. Zdaliž ïábelství mùže slepých oèi otvírati? 22 I bylo posvícení v Jeruzalémì, a zima byla. 23 I procházel se Ježíš v chrámì po síòci Šalomounovì. 24 Tedy obstoupili jej Židé, a øekli jemu: Dokudž duši naši držíš? Jestliže jsi ty Kristus, povìz nám zjevnì. 25 Odpovìdìl jim Ježíš: Povìdìl jsem vám, a nevìøíte. Skutkové, kteréž já èiním ve jménu Otce svého, tiꜜ svìdectví vydávají o mnì. 26 Ale vy nevìøíte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám povìdìl. 27 Nebo ovce mé hlas mùj slyší, a já je znám, a následujíꜜ mne. 28 A jáꜜ život vìèný dávám jim, a nezahynouꜜ na vìky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé. 29 Otec mùj, kterýž mi je dal, vìtšíꜜ jest nade všecky, a žádnýꜜ jich nemùže vytrhnouti z ruky Otce mého. 30 Já a Otec jedno jsme. 31 Tedy zchápali opìt kamení Židé, aby jej kamenovali. 32 Odpovìdìl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z tìch skutkù kamenujete mne? 33 Odpovìdìli jemu Židé, økouce: Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, èlovìk jsa, dìláš se Bohem. 34 Odpovìdìl jim Ježíš: Však psáno jest v Zákonì vašem: Já jsem øekl: Bohové jste. 35 Ponìvadž ty nazval bohy, k nimžto øeè Boží stala se, a nemùžeꜜ zrušeno býti Písmo, 36 Kterakž tedy o mnì, kteréhož posvìtil Otec a poslal na svìt, vy pravíte, že se rouhám, že jsem øekl: Syn Boží jsem? 37 Neèiním-liꜜ skutkù Otce svého, nevìøte mi. 38 Pakliꜜ èiním, tedy byste pak mnì nevìøili, aspoò skutkùm vìøte, abyste poznali a vìøili, že Otec ve mnì jest, a já v nìm. 39 Tedy opìt hledali ho jíti, ale on vyšel z rukou jejich. 40 I odšel opìt za Jordán na to místo, kdež nejprv Jan køtil, a pozùstal tam. 41 I pøišli k nìmu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neuèinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo. 42 A mnozí tam uvìøili v nìho.