1 Stalo se pak léta ètvrtého Joakima syna Joziášova, krále Judského, stalo se slovo toto k Jeremiášovi od Hospodina, økoucí: 2 Vezmi sobì knihu, a zapiš do ní všecka slova, kteráž jsem mluvil tobì proti Izraelovi, a proti Judovi, i všechnìm národùm od toho dne, jakž jsem mluvíval s tebou, ode dnù Joziášových, až do dne tohoto, 3 Zdali aspoò uslyšíce dùm Judský o všem tom zlém, kteréž já myslím uèiniti jim, navrátí se jeden každý z cesty své zlé, abych odpustil nepravost jejich a høích jejich. 4 Protož zavolal Jeremiáš Bárucha syna Neriášova, i sepsal Báruch do knihy z úst Jeremiášových všecka slova Hospodinova, kteráž mluvil jemu. 5 Potom pøikázal Jeremiáš Báruchovi, øka: Já zápovìd maje, nemohu jíti do domu Hospodinova. 6 Protož jdi ty, a èti v knize této, což jsi napsal z úst mých, slova Hospodinova, pøi pøítomnosti lidu v domì Hospodinovì, v den postu, též také pøi pøítomnosti všech Judských, kteøíž by se z mìst svých sešli, èti je, 7 Zda by snad poníženì a pokornì modléce se pøed Hospodinem, i navrátili by se jeden každý z cesty své zlé; neboꜜ jest veliký hnìv a prchlivost, v níž mluvil Hospodin proti lidu tomuto. 8 I uèinil Báruch syn Neriášùv všecko, jakž pøikázal jemu Jeremiáš prorok, èta v knize té slova Hospodinova v domì Hospodinovì. 9 Stalo se pak léta pátého za Joakima syna Joziášova, krále Judského, mìsíce devátého, že vyhlásili pùst pøed Hospodinem všemu lidu v Jeruzalémì, a všemu lidu, kteøíž se byli sešli z mìst Judských do Jeruzaléma. 10 I èetl Báruch z knihy slova Jeremiášova v domì Hospodinovì, v pokoji Gemariáše syna Safanova, písaøe, na síni hoøejší, u dveøí brány domu Hospodinova nové, pøi pøítomnosti všeho lidu. 11 Když pak vyslyšel Micheáš syn Gemariášùv, syna Safanova, všecka slova Hospodinova z té knihy, 12 Hned šel do domu královského, do pokoje kancléøova, a aj, tam všecka knížata sedìla: Elisama ten kancléø, a Delaiáš syn Semaiášùv, a Elnatan syn Achborùv, a Gemariáš syn Safanùv, a Sedechiáš syn Chananiášùv, i všecka knížata. 13 A oznámil jim Micheáš všecka slova, kteráž slyšel, když èetl Báruch v knize pøi pøítomnosti lidu. 14 Protož poslala všecka knížata k Báruchovi Judu syna Netaniášova, syna Selemiášova, syna Chuzova, aby øekl: Tu knihu, v níž jsi èetl pøi pøítomnosti lidu, vezmi do ruky své a poï. I vzal Báruch syn Neriášùv tu knihu do ruky své, a pøišel k nim. 15 Kteøíž øekli jemu: Seï medle a èti ji pøed námi. I èetl Báruch pøed nimi. 16 Stalo se pak, když uslyšeli všecka slova ta, že pøedìšeni byli všickni, a øekli Báruchovi: Jistotnì oznámíme králi všecka slova tato. 17 Potom otázali se Bárucha, økouce: Oznam již nám, jak jsi všecka slova ta sepsal z úst jeho? 18 Jimž øekl Báruch: Z úst svých pravil mi všecka slova tato, a já psal jsem na knihách èernidlem. 19 Tedy øekla ta knížata Báruchovi: Jdi schovej se ty i Jeremiáš, aꜜ žádný neví, kde jste. 20 Potom vešli k králi na síò, když tu knihu schovati dali v pokoji Elisama kancléøe, a oznámili králi všecka slova ta. 21 I poslal král Judu, aby vzal tu knihu. Kterýžto vzal ji z pokoje Elisama kancléøe, a èetl ji Juda pøi pøítomnosti krále, a pøi pøítomnosti všech knížat stojících pøed králem. 22 Král pak sedìl v domì, v nìmž v zimì býval, mìsíce devátého, a na ohništi pøed ním hoøelo. 23 Tedy stalo se, jakž jen pøeètl Juda tøi listy neb ètyøi, že poøezal ji škriptorálem, a házel na oheò, kterýž byl na ohništi, až shoøela všecka kniha ta ohnìm tím, kterýž byl na ohništi. 24 Ale neulekli se, aniž roztrhl roucha svá král a všickni služebníci jeho, kteøíž slyšeli všecka slova ta. 25 Nýbrž ještì když Elnatan a Delaiáš a Gemariáš pøimlouvali se k králi, aby nepálil té knihy, tedy neuposlechl jich. 26 Ale pøikázal král Jerachmeelovi synu královu, a Saraiášovi synu Azrielovu, a Selemiášovi synu Abdeelovu, aby jali Bárucha písaøe a Jeremiáše proroka. Ale skryl je Hospodin. 27 Stalo se pak slovo Hospodinovo k Jeremiášovi, když spálil král tu knihu a slova, kteráž byl sepsal Báruch z úst Jeremiášových, økoucí: 28 Vezmi sobì zase knihu jinou, a napiš na ní všecka slova první, kteráž byla v té knize prvnìjší, kterouž spálil Joakim král Judský. 29 O Joakimovi pak králi Judském rci: Takto praví Hospodin: Ty jsi spálil knihu tuto, pravì: Proè jsi psal v ní, øka: Jistotnì pøitáhne král Babylonský, a zkazí zemi tuto, a vyhladí z ní lidi i hovada? 30 Protož takto praví Hospodin o Joakimovi králi Judském: Nebude míti, kdo by sedìl na stolici Davidovì, a tìlo jeho mrtvé bude vyvrženo na horko ve dne a na mráz v noci. 31 Nebo trestati budu na nìm, a na semeni jeho, i na služebnících jeho nepravost jejich, a uvedu na nì, a na obyvatele Jeruzalémské, i na muže Judské všecko to zlé, o kterémž jsem mluvíval jim, a neposlouchali. 32 I vzal Jeremiáš knihu jinou, a dal ji Báruchovi synu Neriášovu, písaøi, kterýž sepsal do ní z úst Jeremiášových všecka slova té knihy, kterouž byl spálil Joakim král Judský ohnìm. A ještì pøidáno jest k tìm slovùm mnoho tìm podobných.