1 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, økoucí: 2 Takto praví Hospodin, Bùh Izraelský, øka: Spiš sobì do knihy všecka slova, kterážꜜ jsem mluvil. 3 Aj, dnové zajisté jdou, dí Hospodin, pøivedu zase zajaté lidu svého Izraelského i Judského, praví Hospodin, a uvedu je do zemì, kterouž jsem byl dal otcùm jejich, a dìdiènì ji obdrží, 4 Tatoꜜ pak jsou slova, kteráž mluvil Hospodin o Izraelovi a Judovi: 5 Takto zajisté praví Hospodin: Hlas pøedìšení a hrùzy slyšíme, a že není žádného pokoje. 6 Ptejte se nyní, a vizte rodívá-li samec. Proèež tedy vidím, an každý muž rukama svýma drží se za bedra svá jako rodièka, a obrácené všechnìch oblíèeje v zsinalost? 7 Ach, nebo veliký jest den tento, tak že nebylo žádného jemu podobného. Ale jakꜜ koli èas jest ssoužení Jákobova, pøedceꜜ z nìho vysvobozen bude. 8 Stane se zajisté v ten den, dí Hospodin zástupù, že polámi jho jeho z šíje tvé, a svazky tvé potrhám, i nebudou ho více v službu podrobovati cizozemci. 9 Ale sloužiti budou Hospodinu Bohu svému, a Davidovi králi svému, kteréhož jim vzbudím. 10 Protož ty neboj se, služebníèe mùj Jákobe, dí Hospodin, aniž se strachuj, ó Izraeli, nebo aj, já vysvobodím tì zdaleka, i símì tvé z zemì zajetí jejich. I navrátí se Jákob, aby odpoèíval, a pokoj mìl, a nebude žádného, kdo by jej pøedìsil. 11 Neboꜜ já s tebou jsem, dí Hospodin, abych tì vysvobodil, když uèiním konec všechnìm národùm, mezi kteréž tì rozptýlím. Tobì však neuèiním konce, ale budu tì trestati v soudu, aèkoli tì bez trestání naprosto nenechám. 12 Takto zajisté praví Hospodin: Pøetìžké bude potøení tvé, pøebolestná rána tvá. 13 Nebude, kdo by pøisoudil pøi tvou k uléèení; lékaøství platného žádného míti nebudeš. 14 Všickni, kteøíž tì milují, zapomenou se nad tebou, aniž tì navštíví, když tì raním ranou nepøítele, a trestáním pøísným pro mnohou nepravost tvou a nesèíslné høíchy tvé. 15 Proè køièíš nad svým potøením a tìžkou bolestí svou? Pro mnohou nepravost tvou a nesèíslné høíchy tvé to èiním tobì. 16 A však všickni, kteøíž zžírají tebe, sežráni budou, a všickni, kteøíž utiskají tebe, všickni, pravím, do zajetí pùjdou, a kteøíž tì pošlapávají, pošlapáni budou, a všecky, kteøíž tì loupí, v loupež vydám, 17 Tehdáž když tobì navrátím zdraví, a na rány tvé zhojím tì, dí Hospodin, proto že zahnanou nazývali tebe, øíkajíce: Tato jest Sion, není žádného, kdo by ji navštívil. 18 Takto praví Hospodin: Aj, já zase pøivedu zajaté stánkù Jákobových, a nad pøíbytky jeho slituji se, i budeꜜ zase vzdìláno mìsto na prvním místì svém, a palác podlé zpùsobu svého vystaven. 19 A bude pocházeti od nich díkù èinìní a hlas veselících se; nebo je rozmnožím, a nebudou umenšení bráti, zvelebím je, a nebudou sníženi. 20 A budou synové jeho tak jako i prvé, a shromáždìní jeho pøede mnou utvrzeno bude, trestati pak budu všecky, kteøíž jej ssužují. 21 A povstane z nìho nejdùstojnìjší jeho, a panovník jeho z prostøedku jeho vyjde, kterémuž rozkáži pøiblížiti se, aby pøedstoupil pøede mne. Nebo kdo jest ten, ješto by slíbil za sebe, že pøedstoupí pøede mne? dí Hospodin. 22 I budete mým lidem, a já budu vaším Bohem. 23 Aj, vicher Hospodinùv s prchlivostí vyjde, vicher trvající nad hlavou nešlechetných trvati bude. 24 Neodvrátíꜜ se prchlivost hnìvu Hospodinova, dokudž neuèiní toho, a dokudž nevykoná úmyslu srdce svého. Tehdáž porozumíte tomu.