23
Bìda pastýøùm hubícím a rozptylujícím stádce pastvy mé, dí Hospodin. Protož takto praví Hospodin Bùh Izraelský o pastýøích, kteøíž pasou lid mùj: Vy rozptylujete ovce mé, anobrž rozháníte je, a nenavštìvujete jich; aj, já navštívím vás pro nešlechetnost pøedsevzetí vašich, dí Hospodin. Ostatek pak ovcí svých já shromáždím ze všech zemí, do nichž jsem je rozehnal, a pøivedu je zase do ovèincù jejich, kdežto ploditi a množiti se budou. Nadto ustanovím nad nimi pastýøe, kteøíž by je pásli, aby se nebály více, ani strachovaly, ani hynuly, dí Hospodin. Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž vzbudím Davidovi výstøelek spravedlivý, i kralovati bude král, a šꜜastnì se jemu povede; soud zajisté a spravedlnost na zemi konati bude. Za dnù jeho spasen bude Juda, a Izrael bydliti bude bezpeènì, a toꜜ jest jméno jeho, kterýmž ho nazývati bude: Hospodin spravedlnost naše. Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž nebude øíkáno více: Živꜜ jest Hospodin, kterýž vyvedl syny Izraelské z zemì Egyptské, Ale: Živꜜ jest Hospodin, kterýž vyvedl a kterýž zprovodil símì domu Izraelského z zemì pùlnoèní i ze všech zemí, do nichž jsem byl je rozehnal, když se osadí v zemi své. Pøíèinou prorokù potøíno jest srdce mé ve mnì, pohnuly se všecky kosti mé; jsem jako èlovìk opilý, a jako muž, kteréhož rozešlo víno, pro Hospodina a pro slova svatosti jeho. 10 Nebo cizoložníkù plná jest tato zemì, a pøíèinou køivých pøísah kvílí zemì, usvadla pastviska na poušti; jest zajisté utiskování tìchto nešlechetné, a moc jejich nepravá. 11 Nebo jakož prorok, tak knìz pokrytství páchají. Také v domì svém nacházím nešlechetnost jejich, dí Hospodin. 12 Proèež budou míti cestu svou podobnou plzkosti v mrákotì, na níž postrèeni budou a padnou, když uvedu na nì bídu v èas navštívení jejich, dí Hospodin. 13 Pøi prorocích zajisté Samaøských vidìl jsem nesmyslnost; prorokovali skrze Bále, a svodili lid mùj Izraelský. 14 Ale pøi prorocích Jeruzalémských vidím hroznou vìc, že cizoložíce a se lží se obcházejíce, posilòují také rukou nešlechetníkù, aby se neobrátil žádný od nešlechetnosti své. Mám všecky za podobné Sodomì, a obyvatele jeho za podobné Gomoøe. 15 Protož takto praví Hospodin zástupù o prorocích tìchto: Aj, já nakrmím je pelynkem, a napojím je vodami jedovatými; nebo od prorokù Jeruzalémských vyšla poškvrna na všecku tuto zemi. 16 Takto praví Hospodin zástupù: Neposlouchejtež slov tìch prorokù, jenž prorokují vám, prázdných vás zanechávajíce. Vidìní srdce svého mluví, ne z úst Hospodinových. 17 Ustaviènì øíkají tìm, kteøíž mnou pohrdají: Pravil Hospodin: Pokoj míti budete, a každému chodícímu podlé zdání srdce svého øíkají: Nepøijdeꜜ na vás nic zlého. 18 Nebo kdož jest stál v radì Hospodinovì, a vidìl neb slyšel slovo jeho? Kdo pozoroval slova jeho, neb vyslechl je? 19 Aj, vichøice Hospodinova s prchlivostí vyjde, a to vichøice trvající; nad hlavou nešlechetných trvati bude. 20 Neodvrátíꜜ se hnìv Hospodinùv, dokudž neuèiní a nevykoná úmyslu srdce svého. A tehdáž porozumíte tomu cele, 21 Žeꜜ jsem neposílal tìch prorokù, ale sami bìželi, že jsem nemluvil k nim, a však oni prorokovali. 22 Nebo byꜜ byli stáli v radì mé, jistì že by byli ohlašovali slova má lidu mému, a byliꜜ by je odvraceli od cesty jejich zlé, a od nešlechetnosti pøedsevzetí jejich. 23 Zdaliž jsem já Bùh jen z blízka? dí Hospodin. A nejsem Bùh i z daleka? 24 Zdaž se ukryje kdo v skrýších, abych já ho neshlédl? dí Hospodin. Zdaliž nebe i zemì já nenaplòuji? dí Hospodin. 25 Slýchávámꜜ, co øíkají ti proroci, kteøíž prorokují lež ve jménu mém, øíkajíce: Mìl jsem sen, mìl jsem sen. 26 I dokudž to bude? Zdaliž v srdci tìch prorokù, kteøíž prorokují, není lež? Anobrž jsou proroci lsti srdce svého, 27 Kteøíž obmýšlejí to, jak by vyrazili z pamìti lidu mému jméno mé sny svými, kteréž vypravují jeden každý bližnímu svému, jako se zapomnìli otcové jejich na jméno mé za pøíèinou Bále. 28 Prorok, kterýž má sen, nechꜜ vypravuje sen, ale kterýž má slovo mé, nechꜜ mluví slovo mé právì. Co jest té plevì do pšenice? dí Hospodin. 29 Zdaliž není slovo mé takové jako oheò, dí Hospodin, a jako kladivo rozrážející skálu? 30 Protož aj já, dí Hospodin, proti tìm prorokùm, kteøíž ukrádají slova má jeden každý pøed bližním svým. 31 Aj já, dí Hospodin, proti tìm prorokùm, kteøíž chlubnì mluví, øíkajíce: Praví Hospodin. 32 Aj já, dí Hospodin, proti tìm, kteøíž prorokují sny lživé, a vypravujíce je, svodí lid mùj lžmi svými a žvavostí svou, ješto jsem já jich neposlal, aniž jsem jim pøikázal. Proèež naprosto nic neprospívají lidu tomuto, dí Hospodin. 33 Protož, když by se tázal tebe lid tento, neb nìkterý prorok neb knìz, øka: Jaké jest bøímì Hospodinovo? tedy rci jim: Jaké bøímì? I to: Opustím vás, dí Hospodin. 34 Nebo proroka a knìze toho i lid ten, kterýž by øekl: Bøímì Hospodinovo, jistì trestati budu muže toho i dùm jeho. 35 Ale takto øíkejte jeden každý bližnímu svému a jeden každý bratru svému: Co odpovìdìl Hospodin? aneb: Co mluvil Hospodin? 36 Bøemene pak Hospodinova nepøipomínejte více, sic by bøemenem bylo jednomu každému slovo jeho, když byste pøevraceli slova Boha živého, Hospodina zástupù, Boha našeho. 37 Takto øíkati budeš proroku: Coꜜ odpovìdìl Hospodin? aneb: Co mluvil Hospodin? 38 Ale ponìvadž øíkáte: Bøímì Hospodinovo, tedy takto praví Hospodin: Ponìvadž øíkáte slovo to: Bøímì Hospodinovo, ješto jsem posílal k vám, øíkaje: Neøíkejte: Bøímì Hospodinovo, 39 Protož aj, já jistì zapomenu se na vás do konce, a zavrhu vás i to mìsto, kteréž jsem byl dal vám i otcùm vašim, od tváøi své, 40 A uvedu na vás pohanìní vìèné i potupu vìènou, kteráž nepøijde v zapomenutí.