1 Høích Judùv napsán jest pérem železným, rafijí kamene pøetvrdého, vyryt jest na tabuli srdce jejich, a na rozích oltáøù vašich, 2 Tak když zpomínají synové jejich na oltáøe jejich i háje jejich, pod døívím zeleným, na pahrbcích vysokých. 3 Ó horo, s tím polem jmìní tvé i všecky poklady tvé vydám v rozchvátání, pro høích výsostí tvých, ve všech konèinách tvých. 4 A ty musíš lhùtu dáti z strany sebe dìdictví svému, kteréž jsem byl dal tobì, a podrobím tì v službu nepøátelùm tvým v zemi, o níž nevíš; nebo jste oheò zanítili v prchlivosti mé, kterýž až na vìky hoøeti bude. 5 Takto praví Hospodin: Zloøeèený ten muž, kterýž doufá v èlovìka, a kterýž klade tìlo za rámì své, od Hospodina pak odstupuje srdce jeho. 6 Nebo bude podobný vøesu na pustinì, kterýž necítí, když co pøichází dobrého, ale bývá na vyprahlých místech na poušti v zemi slatinné, a v níž se nebydlí. 7 Požehnaný ten muž, kterýž doufá v Hospodina, a jehož nadìje jest Hospodin. 8 Nebo podobný bude stromu štípenému pøi vodách, a pøi potoku pouštìjícímu koøeny své, kterýž necítí, když pøichází vedro, ale list jeho bývá zelený, a v rok suchý nestará se, aniž pøestává nésti ovoce. 9 Nejlstivìjší jest srdce nade všecko, a nejpøevrácenìjší. Kdo vyrozumí jemu? 10 Já Hospodin, kterýž zpytuji srdce, a zkušuji ledví, tak abych odplatil jednomu každému podlé cesty jeho, podlé ovoce skutkù jeho. 11 Koroptva škøeèí, ale nevysedí. Tak kdož dobývá statku však s køivdou, v polovici dnù svých musí opustiti jej, a naposledy bude bláznem. 12 Místo svatynì naší, stolice slavná Nejvyššího, vìènì trvá. 13 Ó nadìje Izraelova, Hospodine, všickni, kteøíž tì opouštìjí, nechꜜ jsou zahanbeni. Kárání má v zemi této nechꜜ jsou zapsána; nebo opustili pramen vod živých, Hospodina. 14 Uzdrav mne, Hospodine, a zdráv budu; vysvoboï mne, a vysvobozen budu, ty jsi zajisté chvála má. 15 Aj, oni øíkají mi: Kdež jest to, což pøedpovídal Hospodin? Nechꜜ již pøijde. 16 Ješto jsem já se nevetøel, abych pastýøem byl tvým, a dne bolesti nebylꜜ jsem žádostiv, ty víš. Cožkoli vyšlo z rtù mých, pøed oblíèejem tvým jest. 17 Nebudiž mi k strachu, útoèištì mé jsi v èas trápení. 18 Nechꜜ jsou zahanbeni, kteøíž mne stihají, já pak aꜜ nejsem zahanben; nechꜜ se oni dìsí, já pak aꜜ se nedìsím. Uveï na nì den trápení, a dvojím setøením setøi je. 19 Takto øekl Hospodin ke mnì: Jdi a postav se v bránì lidu tohoto, skrze kterouž chodívají králové Judští, a skrze kterouž vycházívají, anobrž ve všech branách Jeruzalémských, 20 A rci jim: Slyšte slovo Hospodinovo, králové Judští, i všecken Judo, a všickni obyvatelé Jeruzaléma, kteøíž chodíváte skrze brány tyto: 21 Takto praví Hospodin: Vystøíhejte se s pilností, abyste nenosili bøemen v den sobotní, ani vnášeli skrze brány Jeruzalémské. 22 Ani nevynášejte bøemen z domù svých v den sobotní, a žádného díla nedìlejte, ale svìꜜte den sobotní, jakž jsem pøikázal otcùm vašim. 23 (Však neuposlechli, aniž naklonili ucha svého, ale zatvrdili šíji svou, neposlouchajíce a nepøijímajíce nauèení.) 24 Stane se zajisté, jestliže s ochotností mne uposlechnete, dí Hospodin, abyste nenosili bøemen skrze brány mìsta tohoto v den sobotní, ale svìtili den sobotní, nedìlajíce v nìm žádného díla, 25 Že poberou se skrze brány mìsta tohoto králové i knížata sedící na stolici Davidovì, jezdíce na vozích i na koních, oni i knížata jejich, muži Judští a obyvatelé Jeruzalémští, a státi bude toto mìsto až na vìènost. 26 I budou pøicházeti z mìst Judských a z okolí Jeruzaléma, jakož z zemì Beniaminovy, tak z roviny, i z té hory, i od poledne, nesouce zápal, a obìt i dar s kadidlem, také i díkù èinìní nesouce do domu Hospodinova. 27 Jestliže pak neuposlechnete mne, abyste svìtili den sobotní, a nenosili bøemen, chodíce skrze brány Jeruzalémské v den sobotní, tedy zanítím oheò v branách jeho, kterýžto zžíøe paláce Jeruzalémské, a neuhasne.